Kniha, jejímž generálním partnerem je právě Měšťanský pivovar Dudák Strakonice se prodává od začátku prosince. Před rokem spolek, který funguje k připomínce a propagaci Klostermannova díla vydal knihu Skláři, která na trhu zcela chyběla. Dnes je téměř rozebraná.

„Chceme ve vydávání autorových děl postupovat nějak systematicky. První titul byli sice Skláři, jejichž vydání vyšlo až v roce 1896, tedy až po románu Ze světa lesních samot (1892), ale to tehdy vycházelo z aktuální situace na trhu. Skláři na trhu chyběli a nechtěli jsme dílo nechat zapadnout. Výběr navrhuje vedoucí ediční řady a schvaluje vedení spolku,“ vysvětluje Petr Kuncl z klostermannovského spolku. Spolek a pivovar také společně staví na území Šumavy originální Klostermannovy lavičky, které jsou vyrobené z kmene jednoho stromu. Jedna stojí na Zhůří a druhá nedaleko Srní.

„Naše pivo se v restauracích a hospodách na Šumavě hojně vyskytuje. Ať již se jedná o značku Král Šumavy, Klostermann nebo Dudák. Věřím, že stejně jako si pivaři pochutnají na našem pivu, ocení čtenáři i novou ediční řadu klostermannovských knih,“ uvádí ředitel pivovaru Dudák Dušan Krankus.

Na románech Karla Klostermanna jsem vyrostl a s chutí si je přečtu opakovaně i v současnosti, samozřejmě ideálně v kombinaci s naším pivem Klostermann. říká sládek pivovaru Vlastimil Matej, který je zároveň i členem spolku.

Kniha Ze světa lesních samot, která patřila mezi autorovy nejoblíbenější, pojednává o životě na šumavské samotě Březník u Modravy na koci 19. století. Tehdejší doba na Šumavě byla spjatá se dřevařstvím a na Březníku byla schwarzenberská hájovna. „Děj se tedy hodně točí kolem hájovny a okolí, vztahů mezi lidmi, těžkého života lesního personálu pracujícího v lese, ale i mezilidských vztahů. Ať už jde o milostný románek mezi adjunktem Svijanským a krásnou Katy z tamní dřevařské chalupy nebo vztahy mezi Čechy a Bavoráky,“ uvádí Kuncl.

Krásně je na stránkách knihy, jak již jsou čtenáři knih Karla Klostermanna zvyklí, popsána okolní příroda či náhlé změny počasí, pro Šumavu tak typické. Nepřekonatelný je Klostermann také v popisu přírodních scenérií za všech ročních období. Z jeho letní krajiny sálá teplo a pohoda, při čtení popisu divoké metelice běhá mráz po zádech a čtenář si obouvá teplé ponožky.

V knize se setkáváme s přírodními typy hajného Vavrucha a jeho krásné dcery Katy, s paní Zdeničkou, přicházející sem z jihočeských rovin či prostě „odjinud“, stejně jako Kořán a Svijanský, kteří ses krajinou nedovedou sžít tak dobře, jako místní obyvatelé, kteří zde mají hluboké kořeny. „Přímo v tomto románu se prováděly jen minimální korektury, o kterých si čtenář může přečíst v ediční poznámce editora Tibora Vargy, člena našeho spolku,“ uvádí Kuncl.

O ilustrace se postaral mladý designér a návrhář Lukáš Procházka, který je také autorem designového návrhu Klostermannových laviček na Šumavě. Jeho perokresby zdobí každou kapitolu v knize. Některé vznikly i přímo na Šumavě. „Jedná o ruční, velmi precizní černobílé perokresby, upravované dodatečně na počítači.Všechny ilustrace, vycházejí z mých prožitků souvisejících s četbou,“ uvádí Procházka.

Na pultech se kniha objeví v prosinci 2020. Kvůli aktuální situaci související s nouzovým stavem spolek nepočítá s žádným křestem. Děj knihy Ze světa lesních samot končí velkou vichřicí v roce 1870. Pak volně navazuje román V ráji šumavském. Na úpravě díla, nových ilustracích a následném tisku členové spolku již pilně pracují.

Ze světa lesních samot

Ve své době byl román Ze světa lesních samot kritiky označován jako romantická idyla. Jedná se však o skutečný realismus, popis života v krutých přírodníchpodmínkách na skutečných místech, kam se civilizace dostávala jen velmi pomalu. Líčení zimních scén, kdy lidé nemohou ven ze zapadaných chalup,kdy je jejich domov odříznut na několik týdnů od světa, nahání dnešnímu čtenáři hrůzu.

Při představě současných možností – pomoc si lze zavolat telefonem, na samotu lze dojet na sněžném skútru a v nejhorším přiletí vrtulník – se ve čtenářitají dech. Nelze nevzpomenout anabáze kněze ze Srní, kterou musel podstoupit, aby zaopatřil umírajícího dřevorubce, nebo docela všedních cest přesČernohorský močál k nejbližší civilizaci, do Kvildy. Prostřednictvím Klostermannova díla se tak můžeme dokonale vžít do popisované doby a života protagonistů.

Zajímavost:
Kniha je také protkaná mnohými zmínkami o pivu. Za nákupy se tehdy chodilo pěšky a nákup se tak pěkně pronesl. Zajímavá zmínka se objevuje v kapitole, kdy si adjukt Svijanský pokouší krátit dlouhou chvíli četbou ve své světničce v březnické hájovně: "... „S četbou to nešlo; kdyby tak bylo piva, třeba onoho nektaru bavorského, jímž včera žár srdce svého ulíval, jak by si zavdal! I na pálenou vzpomínal – marné sny! Hospodyni říci si netroufal; co by řekl pan revírník, jeho představený? Tolik je jisto, že bez piva tu nebude; řekne drvařům, ať žena některého se vypraví do Mádru pro třicet láhví. Třicet láhví! Je to hodný náklad, uváží-li se, že v nůši na zádech přinésti se musí. A k tomu – hospodyně pravila, že vždycky láhvové na skladě nemají. Nebo do Bavor, do Šenavy? Tam je ještě dále, přijde hezky draho ta brynda. No, hajný mu poví; co naplat, bez piva tu nebude, co by si počal?"