Bezprecedentní požár v NP České Švýcarsko odhalil mnoho hrozeb, které souvisejí s klimatickou změnou, přístupy k ochraně přírody, vysokou návštěvností některých přírodních lokalit nebo limity hasebních zásahů. Zásadním úkolem politické reprezentace a odborníků z celého spektra souvisejících činností není podle našeho názoru hledání viníků, ale hledání způsobů, jak podobným událostem v lesích předcházet. K této konstruktivní a věcné diskuzi bychom rádi vyzvali.

Fakt, že se vlivem změny klimatu zvyšuje riziko vzniku požárů, by měl iniciovat zavádění opatření, která mohou zabránit jejich rozšíření do rozsahu, který jsme viděli v NP České Švýcarsko (průměrná velikost lesního požáru ČR v období 1992-2021 je 0,38 ha).

Je zřejmé, že každé území, a to i území národního parku, je oblastí, kde se střetává více zájmů a požadavků. Přestože jeden společenský zájem může převážit, neznamená to, že je možné ignorovat ostatní. Naopak je nutné velmi pečlivě zvažovat důsledky specifické péče o konkrétní území na jeho okolí a obyvatele. Proto odmítáme přístupy zveřejněné v návrhu zásad péče o NP České Švýcarsko, které například uvádějí, že je velkou výzvou hledat do budoucna řešení, jak využívat oheň v obnovním managementu chráněných území nebo, že hašení požárů je v principu zásahem do nerušeného průběhu přírodních dějů, i když platí, že naprostá většina požárů je dnes způsobena činností člověka. Tento přístup považujeme za hazard s budoucností předmětů ochrany v chráněných územích, ale i za potenciální ohrožení dalších lokalit, majetků a krajiny jako celku.

V Německu již saský premiér Michael Kretschmer vyzval k přehodnocení a debatě o hospodaření v národních parcích. Považujeme za naprosto nezbytné, aby podobná diskuze začala i České republice a v kontextu požáru v NP České Švýcarsko se začaly co nejrychleji (i s ohledem na stávající požární riziko na zbylém území NP České Švýcarsko) hledat odpovědi zejména na následující otázky:

Bezpečné principy ochrany přírody

• Jak nastavit principy ochrany přírody, tak, aby byly zachovány předměty ochrany a zároveň, aby korespondovaly s dopady klimatické změny a nutností adaptace společnosti při správě a využívání krajiny?

Podle našeho názoru je třeba postupovat podle platných zákonů, které definují poslání národních parků, ale také s respektem k dalším zákonným povinnostem (např.: zákon o požární ochraně, krizový zákon a lesní zákon). Je nutné zvažovat, zda jednostranná preference „přírodních“ procesů na velkých plochách nepovede k destrukci ostatních hodnot a předmětů ochrany na daném území a neúměrnému riziku pro obyvatele.

Dále je třeba hledat odpovědi na střet mezi opatřeními vedoucími k adaptaci na klimatickou změnu a některými opatřeními ochrany přírody (rozsáhlý lesní požár nelze v žádné souvislosti považovat za adaptační opatření na klimatickou změnu).

Poučení z požáru v NP České Švýcarsko

• Jak bude reagováno na vysoké riziko vzniku a šíření požáru na území NP České Švýcarsko, které nezachvátil požár?

Na zbylém území NP je podle dostupných informací stále vysoké riziko vzniku a zejména intenzivního šíření požáru. Je tedy nezbytné neprodleně na tato rizika reagovat systematickými protipožárními opatřeními.

• Lze požár v kulturní krajině, (i když na území národního parku) obvykle přímo či nepřímo založený člověkem považovat za přirozený proces?

Ze statistiky vyplývá, že většina požárů vzniká v souvislosti s činností člověka, a je tedy zavádějící jej chápat jako přirozený proces. Za požár, vzniklý přirozenou cestou lze podle našeho názoru považovat pouze ten, který prokazatelně vznikl úderem blesku.

Integrace protipožárních opatření do zásad péče a managementu chráněného území

• Jaké objemy (či plocha) ponechaného dříví a v jakých lokalitách jsou ještě z hlediska souvisejících rizik únosné a jaké by mělo být členění těchto lokalit, aby je bylo možné efektivně v případě požáru hasit?

Mrtvé dřevo představuje zásadní biotop pro mnoho ohrožených druhů organismů, zejména pro saproxylické druhy hmyzu a houby. Je také zřejmé, že přítomnost mrtvého dříví v chráněných územích je velmi cenná a v podstatě nenahraditelná. Odumírání stromů spojené s rozpadem dřevní hmoty by mělo na území národních parků probíhat na souvislých plochách, jejichž velikost by ale měla korespondovat s vlastnostmi a limity daného území a požadavky na bezpečnost obyvatel.

Kůrovcové souše plošně ponechané na území národního parku představovaly v NP České Švýcarsko podle analýzy satelitních snímků provedené Fakultou lesnickou dřevařskou ČZU v Praze více než dvě třetiny plochy lesa zasažené požárem. Zpochybňovat plošný vliv tohoto faktoru na rozvoj a intenzitu požáru považujeme za popírání základních fyzikálních zákonů.

Proto by měla být diskutována opatření, která riziko šíření velkého požáru omezí. Např.:

• Na výsušných a požárně rizikových lokalitách by souvislé plochy s velkým objemem ponechaného mrtvého dříví (typicky po hromadném odumření stromového patra) měly být rozděleny do sektorů s omezením jejich plochy např. 5 (10?) ha, které ale budou přístupné požární technikou a odděleny od ostatních ploch protipožárními pásy. V lokalitách dobře zásobených vodou, kde lze očekávat rychlejší nástup tlejících procesů by tato velikost mohla být vyšší, ale pravidlo o dostupnosti pro hasičskou techniku a protipožární pásy by platily i zde. Součástí těchto opatření by měla být údržba sjízdnosti stávajících cest pro hasičskou techniku. Rušení stávajících cest v požárně rizikových oblastech považujeme za nevhodné.
• Vymezení ochranných zón na hranici parku a sídel (obcí, domů) uvnitř parku.
• Průběžná kontrola stávajících protipožárních předpisů v NP a jejich pravidelná revizi se zapracováním aktuálních poznatků.
• Vyhodnocení předpokládaného vývoje mrtvého dřeva v NP z hlediska jeho velikosti a rychlosti rozpadu (olámané suché větve samozřejmě požár zesilují a zrychlují jeho šíření) a činit opatření proti vzniku požáru (i za cenu zákazu vstupu po dobu vysokého rizika).
• Zapojení vybraných subjektů poskytujících služby v oblasti těžby a dopravy dříví do integrovaného záchranného systému pro rychlé a efektivní zapojení harvestorů a vyvážecích souprav do procesu hašení požárů tvorbou protipožárních pásů. Zvážit školení vybraných operátorů pro tento typ činnosti.

Akceptování rizik veřejností

• Jaká rizika plynoucí z ochrany přírody jsou společností akceptovatelná?

Nezpochybnitelným atributem posuzování by měl být ohled na zdraví a život obyvatel, jejich majetek a podnikatelské aktivity nejen na daném ochráněném území, ale také v jeho okolí a vliv na adaptační opatření na klimatickou změnu.

Výzkum

• Co by mělo být předmětem výzkumu v národních parcích?

Považujeme za správné, aby v národních parcích probíhaly nezávislé výzkumné aktivity, které nejsou v ostatních lesích možné. Zároveň by mělo docházet z větší části k zadávání výzkumných aktivit s aplikovatelnými a společensky přínosnými výsledky. Navrhujeme například založení výzkumných ploch srovnávajících dynamiku a strukturu vývoje na plochách s požárem a bez požáru nebo výzkum dopadů škodlivých látek uvolněných při požáru tohoto rozměru a intenzity na lesní půdu , vodní režim v místě a okolí požáru.

Nabízejí se zde ale i další otázky k diskuzi:

• Kdo by měl nést zodpovědnost za protipožární opatření provedená v souvislosti s ponecháním vysokého objemu požárně rizikového dříví na území NP?
• Jakým způsobem budou vyhodnocovány negativní dopady a škody, které na území NP požár napáchal?
• Neměla by být součástí dotační podpory vlastníků a správců lesů opatření vedoucí ke snížení rizika požárů?
• Mají lesy, produkce dříví a fixace CO2 zásadní a nezastupitelnou roli v adaptaci na klimatickou změnu a je k tomu v rámci českých strategií přistupováno?

Jako zástupci profesních organizací deklarujeme připravenost vést k uvedeným tématům věcnou diskuzi a podpořit ji účastí odborníků.

Ing. Jiří Svoboda
Sdružení vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů v ČR

Ing. Petr Jelínek
Předseda předsednictva Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků (ALDP)

Petr Vondráček
Prezident České asociace podnikatelů v lesním hospodářství

Ing. Pavel Draštík
Předseda České lesnické společnosti

Ing. Jan Příhoda
Předseda Czech Forest think tank

Ing. Jiří Pohan
Předseda České komory odborných lesních hospodářů

Ing. Přemysl Němec, MBA
předseda Sdružení lesních školkařů ČR

Ing. Andrea Skřivánková
výkonná tajemnice Lesnicko-dřevařské komory ČR

Ing. Jiří Janota
Předseda Českomoravské myslivecké jednoty

RNDr. Jiří Homolka
Předseda Klubu českých turistů

Ing. Vilém Podrázský, CSc.
Předseda odboru lesního hospodářství České akademie zemědělských věd