Bylo tomu tak například i v libereckém Jedličkově ústavu, kde si tři muži z ČEZ Distribuce a jeden z ČEZ ESCO navlékli pracovní rukavice a chopili se pily, sekery či velkých zahradnických nůžek. Čekalo je totiž čištění rokle, respektive strmé stráně spadající k bývalému jezírku v tamním lesoparku, od náletových dřevin. „Je to takový nekonečný koloběh, dobrovolníci na jedné straně začnou, a když dojdou na konec, mohou začít znova. Rozumí se, že tím myslím všechny dobrovolníky, kteří se u nás během roku vystřídají. Je přitom jedno zda jsou z ČEZu nebo odjinud, vždy jsme se všemi spokojeni. Svou práci u nás každý odvede bezezbytku,“ konstatoval spokojeně Roman Hégr, vedoucí technického zabezpečení Jedličkova ústavu.

„Vyčistit stráň od náletových dřevin by pochopitelně klienti ústavu nezvládli a jeho personál je tady od toho, aby jim plně věnoval veškerou péči. Na nás je pak alespoň jeden den v roce pomoc tam, kde je to zrovna zapotřebí,“ dodal za všechny energetiky Jan Folprecht z ČEZ Distribuce. Tím vlastně i naznačil, že v „Jedličkárně“ se svými kolegy není poprvé a určité ne ani naposledy.

Stejně tomu tak bylo i ve skanzenu lidové architektury v Zubrnicích, kde již popáté skupina energetiků z několika společností Skupiny ČEZ navázala na práce z předchozích let. Čtyři ženy likvidovaly náletové dřeviny ve strouze pod mlýnem Týniště čp. 28. Pětice mužů například planýrovala prostor mezi domem z Řehlovic a mlýnem. Především odstraňovali trčící kameny ze země, Velké žulové kvádry vykopávali a transportovali na jiné místo i přímo před domem. Vykopávali i jámy pro usazení hraničních kamenů. „S pomocí lidí z ČEZ jsme velmi spokojeni. Už pátým rokem se nebojí přiložit ruce k dílu a je jedno, zda jde o muže či ženy. Letos bych jen zase zopakoval slova chvály z předchozích let,“ poznamenal František Ledvinka, vedoucí Skanzenu Zubrnice.

Pomoc při údržbě zeleně v areálu domova a případně údržbové práce v budově; to byla hlavní náplň práce pro pět dobrovolníků z ČEZ Teplárenské (2) a Elektrárny Prunéřov (3), kteří zavítali pomáhat do Dětského domova v Mašťově. Pět žen z Elektrárny Tušimice pro změnu pomáhalo v kadaňském sdružení RADKA, kde je čekaly práce na zahradě, úklid hřiště a příprava herních pomůcek pro děti.

Dalších čtyři ženy z Elektrárny Tušimice, a stejný počet i z chomutovského pracoviště ČEZ, a. s., se vydaly do Domova pro seniory v Kadani. Zde se v dopoledních hodinách například zaměřily na údržbu takzvaného Kamene vzpomínek a jeho okolí, obroušení a nový nátěr židlí nebo mytí prosklených dveří do vstupní haly. Odpoledne pak patřil jejich dobrovolnický čas samotným seniorům. „Rády sem jezdíme pomáhat, navíc si pročistíme hlavy, protože z nich můžeme vypustit naše běžné pracovní povinnosti. To nás čeká hlavně odpoledne, kdy se budeme věnovat jen seniorům a hrát s nimi různé hry. Na to se vždy těšíme, nikdy nám nedají nic zadarmo,“ shodly se například Jitka Jansová a Eva Sobková z Elektrárny Tušimice.

Jejich slova doplnila Lenka Raadová, ředitelka Městské správy sociálních služeb a zároveň Domova pro seniory v Kadani: „Samozřejmě jsme velice rádi, že u nás přiloží dobrovolníci ze Skupiny ČEZ ruce k dílu. Již po čtvrté musím konstatovat, že jsou vždy velmi šikovní a ochotní se našim klientům věnovat. Odpoledne přitom vždy věnují společným aktivitám s našimi klienty, aby měli kontakt s okolním světem a hlavně strávili smysluplně čas plný zábavy s někým jiným, než jen s lidmi své věkové kategorie. Předloni si takhle společně zahráli pétanque a vloni slovní šibenici a bingo. Letos přišly na řadu Šťastný neuron, tedy procvičování paměti, a cvrnkaná.“

„Čas pro dobrou věc“, jak se správně projekt firemního dobrovolnictví jmenuje, se napříč všemi lokalitami ČR, v nichž Skupina ČEZ působí, letos koná již po dvanácté. Jeho smyslem je, že každý ze zaměstnanců, který si najde čas pro dobrou věc, může věnovat jeden proplacený pracovní den neziskovým organizacím, jež působí hlavně v sociální oblasti či se zabývají ochranou životního prostředí. Dobrovolníci přitom plní zadané úkoly, které mají organizacím alespoň trochu odlehčit od jejich každodenních povinností a starostí. Prostě pomoc tam, kde je to zrovna v daný moment zapotřebí.