Martin Vrba vystudoval fytotechniku na Agronomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze. Na různých vedoucích pozicích Pozemkového úřadu a následně Státního pozemkového úřadu působí od roku 1998. Právě jeho mnohaleté znalosti a zkušenosti bodovaly u výběrové komise.

Ministr zemědělství Miroslav Toman očekává od nového ústředního ředitele stabilizaci úřadu, zefektivnění práce v centru i v regionech a zkvalitnění veškerých zajišťovaných služeb ve prospěch vlastníků půdy i zemědělců. „Státní pozemkový úřad by se dále měl podle současných potřeb zemědělství a společnosti zaměřit především na takové pozemkové úpravy, které budou mít protierozní a půdoochrannou funkci, nebo budou zadržovat vodu v krajině. Věřím, že ředitel Martin Vrba je odborníkem, který se dokáže s náročnými úkoly vypořádat,“ dodal ministr Toman.

Zadržování vody v krajině je aktuální téma, kterým se budou odborníci Státního pozemkového úřadu intenzivně zabývat. „Mým dlouhodobým cílem je vytvořit ze Státního pozemkového úřadu moderní instituci, která bude připravena flexibilně reagovat na požadavky společnosti ve všech svěřených agendách.

Státní pozemkový úřad by měl koncepčně pečovat o krajinu i racionálně a transparentně nakládat se státní zemědělskou půdou,“ uvedl nový ředitel úřadu Vrba. Státní pozemkový úřad vznikl k 1. lednu 2013 na základě zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu. Je příslušný hospodařit s nemovitostmi, které byly ve správě Pozemkového fondu ČR, a rovněž se stavbami využívanými k vodohospodářským melioracím pozemků a souvisejícím vodním dílům ve vlastnictví státu. Převádí zemědělské pozemky a vypořádává restituční nároky. Další z hlavních činností úřadu je řízení o pozemkových úpravách, kterými se mají prvořadě zlepšit podmínky kvality života ve venkovských oblastech včetně napomáhání diverzifikace hospodářské činnosti a zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství s důrazem na zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu. Pozemkové úpravy často zasahují do vodního hospodářství zejména tím, že snižují nepříznivé účinky povodní a řeší odtokové poměry v krajině, napomáhají tak ke zvýšení ekologické stability krajiny.