Jedním z nich byl četař Vilém Hanuš. Na Fakultě vojenských technologií studuje třetím rokem obor automatizované systémy velení a řízení. „Důležitá je vůle a pevné nervy. Prostě vydržet,“ prozradil o studiu na vojenské univerzitě. „Je to náročné, ale máme dobré učitele, kteří se nám věnují,“ dodal dvaadvacetiletý voják.

Studium s elektrotechnickým zaměřením jej podle jeho slov naplňuje. „V každém oboru si člověk něco najde. Hodně zajímavá mi přišla problematika raket, když jsme v rámci předmětu zbraňové systémy v protivzdušné obraně probírali jejich konstrukci, funkčnost a podobně. Dokázal jsem si to dobře představit a pochopit,“ uvedl četař Hanuš. Bližší představu, co by chtěl dělat po vysoké škole, zatím nemá. „Člověk musí řešit spoustu věcí, které se týkají studia, takže o tom ještě moc nepřemýšlím. Ale ten čas už pomalu přichází,“ přiznal. Snad mu v jeho rozhodování pomůže i návštěva u strakonického útvaru. „Líbilo se mi seznámení s trenažérem protiletadlového kompletu RBS-70 a obsluhou radiolokátoru SURN CZ,“ pochválil program Hanuš.

Není nad praktickou zkušenost

Možnost vyzkoušet si, jakým způsobem probíhá ve zmíněném radiolokátoru identifikace a zachytávání vzdušných cílů, ocenila také četařka Simona Šimková. „Praxe u vojenského útvaru nás teprve čeká. Co jsme viděli u strakonického pluku, bylo pro nás přínosem. Týkalo se to oboru, který studujeme. Je dobře, že jsme si to mohli takzvaně osahat,“ vysvětlila mladá vojákyně. Ačkoliv chtěla původně studovat vojenskou meteorologii a geografii, automatizované systémy velení a řízení nakonec získaly její přízeň. „Trošku bojuji s programováním, musím tomu tedy věnovat více času. Nejvíc mě baví angličtina a předměty jako například teorie velení a řízení,“ svěřila se četařka Šimková. I přes náročné požadavky, které jsou kladeny na mladé vojáky, nepřicházejí o studentský život. „Ve volném čase se snažím oddychnout. Chodím ven s kamarády, sportuji. Dřív jsem hodně tancovala, teď si občas zajdu na zumbu,“ uzavřela sympatická studentka.