Od roku 2014 mají sice europoslanci povinnost vyplňovat svá finanční prohlášení elektronicky a v angličtině, výši příjmů však uvádějí v kategoriích definovaných v rozmezí 1–499 EUR, 500–1000 EUR, 1001–5000 EUR a 5001–10000 EUR. Částky nad 10 tisíc EUR se pak zaokrouhlují na desetitisíce.

Téměř třetina europoslanců má přivýdělek

„Vysoké příjmy z vedlejších činností představují vážné riziko střetu zájmů,” hodnotí výstupy analýzy Daniel Freund z TI EU, vedoucí oddělení integrity EU. „Čí zájmy europoslanci skutečně zastupují? Občanů svých zemí, nebo těch, kteří platí jejich vedlejší zaměstnání?” dodává Freund.

Placenou vedlejší činnost provozuje 31 % europoslanců, přičemž 9 až 30 z nich si přivydělalo víc, než činí jejich europoslanecký plat. Deklarováno bylo celkem 1366 vedlejších příjmů – což je 13% nárůst od začátku mandátu.

49 europoslanců začalo provozovat vedlejší činnost až po získání poslaneckého mandátu, u jejich aktivit tak existuje větší pravděpodobnost napojení na zvolenou funkci. Riziko střetu zájmů je tak o to vyšší. Čtyři europoslanci si díky vedlejším příjmům vydělali přes 100 tisíc EUR ročně.

Vágní konzultant

Mnoho europoslanců popisuje v majetkových přiznáních své vedlejší aktivity stručně: „konzultant“, „právník“ či „na volné noze“. Nemalý počet z nich spolupracuje s registrovanými lobbistickými organizacemi, čímž pravděpodobně porušují pravidla, která jim zakazují podílet se z pozice europoslance na lobbistických aktivitách generujících zisk.

Analýza také odhaluje, že největší koncentrace vedlejších příjmů je mezi členy politické frakce Evropy národů a svobody (ENF). „Její členové se hlasitě pouštějí do »sebestředných bruselských elit«, sami však požívají výhod vedlejších příjmů – a často bez informace, kdo je platí,” říká Daniel Freund.

Čeští europoslanci Česká stopa v analýze TI

EU poskytuje poměrně různorodý obrázek. Z jednadvaceti českých europoslanců jich v analýze figuruje deset. Čtyři z nich navíc patří do skupiny poslanců, kteří začali vedlejší činnost provozovat až po nabytí europoslaneckého mandátu. Jde například o Olgu Sehnalovou, která od června 2017 deklaruje měsíční příjem 37 EUR, a Evžena Tošenovského, jehož vedlejší příjem za podobné časové období spadá do kategorie 1–499 EUR. Větší částky lze dopočítat u europoslanců Tomáše Zdechovského a Stanislava Polčáka, které se pohybují mezi 16–33 tisíc EUR a 12–60 tisíci EUR.

Jan Keller (41 až 194 tisíc EUR), Pavel Svoboda (35 až 181 tisíc EUR) a Miroslav Poche (24 až 48 tisíc EUR) tvoří trojici českých europoslanců s vyšším výdělkem z vedlejší činnosti. Problematické je především široké rozpětí uvedené kategorie příjmů Jana Kellera a Pavla Svobody, kteří by měli uvést konkrétní informace o částkách, které si při vedlejší činnosti vydělali.

Lobbing v Česku

Lobbing je v českém prostředí dlouho diskutované téma, stále má však spíše negativní nálepku a jeho právní úprava je i po letech diskusí stále na začátku.

„Aby byl lobbing vnímán jako legitimní činnost, musí mít svá jasná pravidla, a proto určitě podporujeme požadavek jeho regulace v českém právním řádu,“ doplňuje Ivana Dufková, expertka na téma lobbingu a projektová manažerka TI ČR.

Doporučení Transparency International

• Evropský parlament musí u vedlejší činnosti vynucovat zákaz lobbingových aktivit, a tím eliminovat střety zájmů. Zároveň by měla být zavedena přechodná doba pro končící europoslance (tzv. „cooling-off period“).
• Europoslanci by měli dokládat podrobnější informace o svých vedlejších aktivitách, včetně přesného popisu činnosti a zdrojů příjmů.
• Evropský parlament by měl lépe monitorovat informace předložené poslanci a kontrolovat je s dostupnými zdroji na národní úrovni.
• Na dodržování pravidel má dohlížet nezávislá instituce a europoslanci podávající falešná prohlášení či porušující etická pravidla mají být sankcionováni.

Celý report našich kolegů z TI EU je dostupný ZDE.