To, jak se chovat na místě dopravní nehody jako její účastník či svědek, se učí již dítka školou povinná. Každý řidič si příslušné zásady důkladně zopakuje i v autoškole. Jednak při seznamování se s pravidly silničního provozu, jednak v rámci předmětu zaměřeného na zásady poskytování první pomoci zraněným a chování na místě kolize. Jaká je však realita? Opravdu si řidiči poradí se zabezpečením místa nehody?

Evropský průzkum provedený v roce 2012 ve 14 státech včetně České republiky naznačil, že zdaleka ne všichni řidiči vědí, co dělat. „Téměř třetina řidičů prohlásila, že se nikdy nesetkali s výukou první pomoci, jen třetina uvedla, že absolutorium kurzu první pomoci bylo podmínkou pro získání řidičského oprávnění. Přes 20 procent dotázaných motoristů uvedlo, že absolvovali kurz první pomoci před více než 10 lety,“ upřesňuje Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti.

Jak si vedli čeští řidiči

Pilotní výzkum v jihomoravských autoškolách provedený Centrem dopravního výzkumu Brno ukazuje, že ve většině případů je kurz první pomoci spíše formální, s malým důrazem na praktickou přípravu. Většina nových řidičů (71 %), kteří krátce před průzkumem absolvovali čtyřhodinovou praktickou přípravu zaměřenou na poskytování první pomoci, byla s úrovní kurzu spokojena. Ovšem jen 57 % se cítilo kompetentní účinně pomoci v praxi. Znalostní test však odhalil, že ve skutečnosti jen každý devátý nový řidič měl alespoň základní potřebné znalosti.

Jak se chovat jako účastník či svědek dopravní nehody?

Neuškodí tedy stručně si připomenout klíčové zásady, jak se efektivně a bezpečně chovat na místě nehody:

·         Především je nutno myslet na svou vlastní bezpečnost. Vždy je však třeba konat, nejhorší je neudělat nic. Evropský průzkum naznačil, že jen 17 procent českých motoristů pamatuje při pomáhání jiným na svou vlastní bezpečnost.

·         Jestliže projíždíme kolem místa nehody, zapneme varovné blinkry a svůj vůz odstavíme tak, aby netvořil překážku silničního provozu. Nevhodně odstavené a neviditelné vozidlo zachránce by mohlo být příčinou další kolize.

·         Než vystoupíme z vozidla, oblékneme si reflexní vestu. Současně pamatujeme i na bezpečí svých případných spolucestujících. Měli by opustit náš automobil a zdržovat se mimo silnici (ideálně za svodidly apod.).

·         Vydáme se směrem k místu nehody. S sebou vezmeme výstražný trojúhelník, který umístíme v souladu s platnými předpisy a konkrétní situací před místo nehody. Rovněž tak je třeba s sebou vzít i lékárničku a mobilní telefon. Cestou dáváme ostatním přijíždějícím řidičům vhodná znamení. Je skutečně zásadně důležité, aby motoristé přijíždějící k místu střetu byli včas varováni. „V opačném případě hrozí riziko vzniku další nehody, jejíž následky mohou být daleko horší než v případě střetu, kvůli kterému jsme zastavili,“ varuje Lukáš Hutta z Asociace záchranný kruh. Současně nehodu telefonicky oznámíme příslušným záchranným složkám. 

·         Pokud dojde k nehodě na protější straně dálnice, oznámíme událost (po zastavení na vhodném místě) příslušným záchranným složkám. V žádném případě nelze doporučit přebíhání dálnice přímo k místu nehody.

·         V případě potřeby je dobré požádat o pomoc i další osoby zdržující se na místě nehody. Mohou se podílet na označení místa střetu, na poskytování první pomoci či na péči o nezraněné pasažéry z havarovaných vozidel.

·         Na místě nehody je třeba setrvat až do příjezdu policie, případně zdravotnické záchranné služby či hasičů.

„A ještě jedna rada na závěr. Zachránce by neměl bezprostředně po příjezdu odborné pomoci sedat za volant. Přece jen bezprostřední setkání s následky nehody, byť jen v roli nezúčastněného řidiče, je silně stresující zážitek,“ uzavírá Lukáš Hutta.

Více informací, jak se správně chovat na místě dopravní nehody najdete na www.tytozvladnes.cz.