Zadavatel se v předmětném zadávacím řízení dopustil čtyř správních deliktů. Jednak neomezil rozsah požadované kvalifikace pouze na informace a doklady bezprostředně související s předmětem veřejné zakázky a stanovil uchazeči povinnost předložit seznam významných zakázek, jehož součástí měl být seznam distribuovaných léčiv včetně příslušné obchodní marže, které zájemce v dané zakázce uplatnil vůči dalším objednatelům. Úřad ve svém rozhodnutí konstatoval, že požadavek zadavatele na uvedení marže jde nad rámec informací a dokladů bezprostředně souvisejících s předmětem veřejné zakázky, jelikož zadavateli nepřináší žádnou objektivní měřitelnou hodnotu pro účely posouzení kvalifikace dodavatele, respektive jeho schopnosti splnit předmět veřejné zakázky řádně, včas a v odpovídající kvalitě.

Druhý správní delikt Úřad spatřuje v nedodržení závazného postupu stanoveného zákonem a zásady zákazu diskriminace tím, že zadavatel nevymezil minimální úroveň technických kvalifikačních předpokladů tak, aby odpovídala rozsahu předmětu plnění, neboť stanovil uchazečům nepřiměřený požadavek na doložení, že realizovali významné zakázky, v jejichž rámci souhrnná hodnota distribuovaných léčiv činila alespoň šest miliard korun bez DPH v součtu za poslední tři roky, přičemž v každém roce z posledních tří let musela alespoň v případě jedné zakázky činit hodnota distribuovaných léčiv minimálně jednu miliardu korun bez DPH.

Dle Úřadu neodpovídá tento požadavek druhu, rozsahu a složitosti předmětu plnění veřejné zakázky, jejíž předpokládaná hodnota činila přibližně 2,8 miliardy korun bez DPH za čtyři roky a rámcová smlouva měla být uzavřena se třemi účastníky.

Třetí správní delikt zadavatele spočívá v porušení zásady transparentnosti při stanovení způsobu hodnocení nabídek tím, že u hodnotícího kritéria „návrh způsobu poskytování služeb distribuce léčivých přípravků a zdravotnických prostředků“ zadavatel jasně nestanovil, v čem spatřuje úplnost, kvalitu, komplexnost a efektivitu služeb poskytovaných dodavatelem a současně nespecifikoval způsob hodnocení natolik přesně a srozumitelně, aby si dodavatelé vytvořili jasnou představu o způsobu hodnocení svých nabídek.

V zadávací dokumentaci zadavatel stanovil dílčí hodnotící kritérium „cena-výše distribuční přirážky ke skutečně zaplacené ceně“, které nevyjadřuje vztah užitné hodnoty a ceny, což Úřad považuje za další správní delikt zadavatele. Cenovými předpisy nejsou regulovány ceny všech léčiv, tudíž ceny neregulovaných léčiv nemusí být pro všechny distributory stejné a taktéž základ pro výpočet distribuční přirážky u regulovaných léčiv nemusí být pro všechny distributory stejný, neboť u léčiv regulovaných maximální cenou, je cena původce stanovena jako cena maximální a nikoli jako pevná.

Postup zadavatele mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a zadavatel na veřejnou zakázku uzavřel smlouvu.