Přestupku se zadavatel dopustil v souvislosti s uzavíráním smluv na zajištění služeb servisu a údržby elektro – silnoproud/slaboproud (telematika) na jednotlivých úsecích dálnic ČR. Konkrétně zadavatel v období v období od 28. 1. 2019 do 6. 10. 2021 na základě pravidelně uzavíraných smluv úplatně pořídil od celkem 10 různých dodavatelů plnění spočívající v údržbě silnoproudých zařízení v celkové výši 37 302 151,15 Kč bez DPH, bez provedení zadávacího řízení nebo jiným zákonným způsobem. Dále v období od 14. 2. 2019 do 15. 9. 2021 na základě pravidelně uzavíraných smluv zadavatel úplatně pořídil od celkem 13 různých dodavatelů plnění, jehož předmětem byla údržba slaboproudých zařízení a telematických systémů na jednotlivých úsecích dálnic ČR v celkové výši 62 001 759,82 Kč bez DPH, bez provedení zadávacího řízení nebo jiným možným postupem předvídaným zákonem.

Podle Úřadu se jednalo o tzv. zakázky pravidelné povahy a zadavatel měl tedy v daném případě postupovat podle § 19 odst. 1 ZZVZ. Vzhledem k tomu, že předpokládaná hodnota plnění přesáhla částku 2 000 000 Kč bez DPH, která je limitem pro veřejnou zakázku malého rozsahu na služby, měly být jednotlivé veřejné zakázky zadávány v zadávacím řízení.

Zadavatel v rozkladu především namítal, že jednotlivé smlouvy byly uzavírány Středisky správy a údržby dálnic (dále jen SSÚD), což jsou podle něj provozní jednotky s funkční samostatností, a předpokládaná hodnota tedy má být stanovena pouze na úrovni jednotlivých SSÚD, a nikoliv na úrovni zadavatele jako celku. Stěžejní část přezkumu se tedy věnovala posouzení splnění podmínek pro funkční samostatnost daných provozních jednotek podle § 17 zákona.

Předseda Úřadu tuto argumentaci zamítl (podobně jako prvoinstanční orgán) s tím, že SSÚD nelze považovat za samostatné provozní jednotky, protože jejich finanční samostatnost je relativní, zadávací řízení neprovádí samostatně a rozhodnutí o realizaci veřejných zakázek není pouze na SSÚD, ale do celého procesu zadávání vstupují o jiné úrovně vedení zadavatele.

Předseda Mlsna zamítl také námitku proti uložené pokutě, protože sankci ve výši necelých 7 % z celkové možné sazby neshledal jako nepřiměřenou.