Národní technická knihovna v rámci jedné veřejné zakázky poptávala technický, energetický, ekologický management budovy, ale i úklidové a bezpečnostní služby či například služby odpadového hospodářství a deratizace. V rámci této zakázky poptávala i další podpůrné a administrativní činnosti spojené se správou budovy. Dopustila se tak přestupku porušením zákona o zadávání veřejných zakázek, protože předmět plnění uvedené veřejné zakázky vymezila natolik široce, že někteří z potenciálních dodavatelů už nemuseli být schopni nabídnout všechna plnění, jež byla do veřejné zakázky zahrnuta, přestože by nabídky podat mohli, pokud by předmět zakázky nebyl takto komplexní. Zadavatel tedy svým postupem bezdůvodně omezil soutěž o zakázku, což mohlo způsobit, že obdrží ve výsledku méně nabídek, než kdyby předmět plnění rozdělil. Skutečnost, že obdržel pouze jednu nabídku, byla pouze podpůrným argumentem. Úřad v rámci správního řízení provedl rovněž šetření mezi dodavateli za účelem zjištění informací o relevantním trhu.

Zadavatel v podaném rozkladu namítal nesprávná skutková zjištění a právní posouzení a tvrdil, že Úřad posuzoval zakázku zadávanou v roce 2019 podle zcela odlišné situaci na trhu v roce 2022. Zpochybňoval mimo jiné relevanci provedeného tržního šetření a protestoval proti údajně nepřiměřené výši pokuty.

Předseda Úřadu rozkladu nevyhověl, když ve svém rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že „právo zadavatele vymezit libovolně předmět veřejné zakázky končí tam, kde začíná zájem společnosti na hospodárné nakládání s veřejnými prostředky, které je garantováno pouze při uplatnění co nejširší možné hospodářské soutěže o veřejnou zakázku.“  Zamítnuta byla také žádost o moderaci pokuty, neboť podle předsedy Mlsny došlo k porušení zásady zákazu diskriminace, tedy k přestupku závažného charakteru.