Spor byl veden u Okresního soudu v Pardubicích. ÚZSVM od počátku argumentoval nepoužitelností plných mocí určených pro dřívější trestní řízení. Právníci žalobců je totiž v nezměněném obsahu předložili i v nynějším řízení.

Právní zástupkyně ÚZSVM rovněž namítla, že k zahájení trestního stíhání nynějších žalobců došlo ještě před účinností nového občanského zákoníku, a tudíž musí být při aplikaci zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci použita úprava obsažená ve starém občanském zákoníku. To znamená, že žalobci musí vznik škody dokázat. Toto se v době uplatnění nároku nestalo.

Protože právní zástupce žalobců v průběhu řízení potvrdil, že žádnou částku od nich v právním zastupování během trestního řízení neinkasoval, majetková újma, která je jednou z podmínek odpovědnosti žalované, nevznikla. Na základě toho vzali žalobci před nařízeným jednáním žalobu zpět. ÚZSVM tak ve prospěch státu uhájil téměř 86 tisíc korun.