„Díky kvalitní práci právních zástupců ÚZSVM nemusí Česká republika platit více než čtvrt miliardy korun,“ uvedla generální ředitelka ÚZSVM Kateřina Arajmu.

Žalobce se domáhal vyplacení takto vysoké částky i přesto, že mu Pozemkový fond ČR (právní předchůdce Státního pozemkového úřadu) poskytl dle příslušných ustanovení zákona o půdě v letech 1994 – 1996 za odňaté pozemky o výměře 243,5 ha jiné zemědělské pozemky o celkové výměře 282,4 ha a to na základě několika dohod o vydání náhradních pozemků.

SPÚ považoval restituční nárok za vypořádaný, žalobce však požadoval zaplacení 266,3 milionu korun s odůvodněním, že odňaté pozemky byly určeny k zastavění provozními a výrobními zařízeními národního podniku Vítkovické železárny a náhrada měla být o požadovanou částku zvýšena.

Po provedeném řízení soud žalobu zamítl, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil. Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce rovněž zamítl s tím, že restituční nároky mají v zásadě soukromoprávní charakter. Pokud žalobce uzavřel se žalovanou soubor dohod o vydání náhradních pozemků, jejichž cílem bylo úplné vypořádání veškerých restitučních nároků žalobce a pokud Pozemkový fond podle těchto dohod jednal, není podle názoru soudu na újmu platnosti těchto dohod, že v nich byla práva žalobce  na plnění sjednána v rozsahu menším, než by potenciálně vyplýval přímo ze zákona o půdě.