Žalobce se domáhal zaplacení částky 696 390 Kč z důvodu náhrady škody způsobené nezákonnou vazbou a údajného ušlého zisku. Žalobce byl zadržen Policií ČR a umístěn do cely předběžného zadržení v den, ve kterém byl propuštěn z několikaletého výkonu trestu odnětí svobody. Následně byl vzat do vazby, v níž strávil celkem 417 dní. Trestní řízení skončilo postoupením věci příslušnému obecnímu úřadu, neboť skutek nebyl trestným činem, ale mohl být posouzen jako přestupek.

Přestupková komise věc odložila, neboť správní trest, který bylo možno za přestupek uložit, byl bezvýznamný vedle trestu, který byl žalobci uložen v trestním řízení za jiný skutek. Ministerstvo spravedlnosti vyplatilo žalobci náhradu za nezákonnou vazbu ve výši 500 Kč za den vazby, celkem 208 500 Kč. Dle judikatury se výše náhrady nemajetkové újmy za vazbu pohybuje v rozmezí 500 – 1500 Kč za den, při stanovení konkrétní výše odškodnění se přihlíží zejména k povaze trestní věci, délce omezení osobní svobody a následkům v osobní sféře poškozeného. V daném případě bylo poskytnuto zadostiučinění v podobě omluvy za nezákonné trestní stíhání a odškodnění na spodní hranici uvedeného rozmezí, neboť poškozený je recidivista, který pobyl před vzetím do vazby na svobodě necelý den a ve výkonu trestu strávil podstatnou část života. S tímto posouzením žalobce nesouhlasil a domáhal se odškodnění ve výši 1500 Kč za den vazby. Navíc uplatnil i nárok na náhradu ušlého zisku, když tvrdil, že měl po propuštění z výkonu trestu domluvenu práci.

Soud přisvědčil argumentaci žalovaného státu, že v daném případě je namístě poskytnout odškodnění na samé spodní hranici judikaturou určeného rozmezí. Dospěl rovněž k závěru, že žalobce nemá právo na náhradu ušlého zisku, neboť neprokázal, že mu nějaký zisk ušel. Žaloba proto byla zamítnuta a soud státu přiznal právo na náhradu nákladů řízení.