„Generální oprava fasády historické budovy Národního divadla započala oficiálně v květnu 2012 a to tzv. severní etapou. Celá rekonstrukce byla rozdělena do čtyř etap,“ vysvětluje ředitel Národního divadla Jan Burian. Generálním dodavatelem byla firma OHL ŽS, a.s.

„Rekonstrukce se neomezila pouze na opravu fasád, ale i na restaurování plastik a dalších prvků architektonické výzdoby. Míra poškození některých z nich byla natolik značná, že bylo zapotřebí doplnit chybějící materiál, například část Apollonovy lyry. To vše samozřejmě s ohledem na původní materiál, na některých místech proto muselo dojít k dobarvení kamene, aby se shodoval s originální barvou,“ říká Michal Štefl, generální ředitel OHL ŽS, a.s.

„Účelem projektu byla oprava obvodového pláště historické budovy Národního divadla, zejména se jednalo o rekonstrukci plastických, zdobných a uměleckých prvků. Z toho důvodu byly veškeré práce a aplikace technologií a materiálů prováděny se snahou o co nejmenší zásah do památky. S ohledem na tuto skutečnost byl široce diskutován způsob a rozsah prací a jejich postupné upřesňování v průběhu realizace. Přesné stanovení postupů se odvíjelo od stavu budovy, který jsme postupně rozkrývali,“ popisuje náročnost rekonstrukce stavbyvedoucí Martin Topka z OHL ŽS, a.s.

Předmětem 1. etapy bylo severní průčelí – divácký vstup do divadla, lodžie a terasa s nejrozsáhlejší sochařskou výzdobou souboru múz s Apollonem od Bohuslava Schnircha.

„Všechny terasy během rekonstrukce byly nově pokryty izolací a následně replikou historické dlažby. Principiálně bylo snahou se navrátit k původnějšímu povrchu, pokud se zachovala dokumentace,“ říká konzervátorka ND Petra Daňhelová. V lodžii byly např. použity vzory, které se uplatnily ve vstupním vestibulu a byly tak nahrazeny žulové desky z 80. let 20. století.

Součástí oprav byly i repase veškerých oken a dveří na budově a kandelábry a svítidla, která se nacházejí v exteriéru a v neposlední řadě ozdobné kovové prvky.„Svítidla se proměnila dle historické dokumentace v lodžii, na západě a jihu byly vyrobeny repliky dle Schulzových návrhů. Navrhli jsme také nové kovové truhlíky odlité z bronzu inspirované opět architektem Josefem Schulzem,“ prozrazuje dále Petra Daňhelová. „Samostatnou kapitolou bylo čištění, protože v původním projektu bylo pouze počítáno s omytím a odstraněním nečistot a lokálním chemickým čištěním. Na základě odborných konzultací se zástupci NPÚ, investorem, autorským dozorem a dodavatelem jsme přistoupili k podstatně náročnějšímu čištění metodou abraze za přispění sponzorského daru firmou Karcher,“ dodává.

Vše probíhalo v restaurátorském režimu pod vedením hlavního restaurátora Jiřího Fialy. Postupovalo se po etapách, ovšem abrazi bylo potřeba provést jako jeden z prvních kroků. Následně byly zrevidovány jednotlivé kamenické prvky – římsy, balustrády a sochy. Sousoší Opery, Dramatu od Antonína Wagnera na západě a soubor múz s Apollonem byl zrestaurován a dotónován k barevnosti okolní fasády.

Další poměrně náročnou fází bylo sjednocení působení fasád, jelikož Zítkův dům je postaven především z kamenných bloků až po tambur a část bývalého Prozatímního divadla a Schulzův dům má na povrchu štukovou omítku. Tyto budovy byly iluzivní výmalbou fasád sjednoceny do celku tak, aby imitovaly kámen. Takový záměr měl i hlavní architekt Josef Zítek, který své stavby pojednával právě iluzivní výmalbou.

Samostatným řešením, které však probíhalo současně se 4. etapou, bylo statické zajištění kamenné korunní římsy, zubořezu a rohů na JV a JZ. JV roh byl stažen ocelovou výstuhou, kterou staticky navrhl Ing. Karel Fantyš již v 80. letech, proto také tato akce dostala název Fantyšův roh a vyplynula během prací na 2. etapě, kdy byl zjištěn skutečný stav této kamenné římsy, kde docházelo ke statickým poruchám, v důsledku nich se uvolňovaly kusy pískovcových bloků a vznikaly tektonické praskliny.