Rozsudky správních soudů nabývají právní moci doručením účastníkům řízení, k čemuž v daném případě již došlo. Vyjádření zástupců Libereckého kraje o tom, že se nejedná o pravomocný rozsudek, je tedy zavádějící.

Nejvyšší správní soud svým rozsudkem potvrdil, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže postupoval v dané věci v souladu se současným zněním zákona o zadávání veřejných zakázek, když rozhodl, že akcie měly být pořizovány postupem podle zákona. A to i přes skutečnost, že národní právní úprava se v tomto ohledu liší od unijní směrnice. Podle rozsudku nemáÚOHS ani soud, zjednodušeně řečeno,  pravomoc opravovat potenciální pochybení v práci zákonodárce.

Zástupci zadavatele rovněž zpochybňují, že by se jednalo o definitivní rozsudek, když tvrdí, že se věc „pouze“ vrací zpět ke Krajskému soudu v Brně. O případu bude sice Krajský soud znovu rozhodovat, bude však vázán právním názorem NSS a o tom, že akcie je nutno soutěžit dle zákona o zadávání veřejných zakázek. Ten je dle názoru Úřadu jednoznačný a neposkytuje Krajskému soudu prostor pro jiné rozhodnutí ve věci.

Z tohoto důvodu je také třeba v nejbližší době zahájit přezkumné řízení o rozhodnutích Úřadu, která byla v mezidobí vydána na základě nyní zrušeného rozsudku KS Brno, neboť vedle sebe nemohou stát dvě pravomocná rozhodnutí o téže věci.