Úmluva č. 108 o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních údajů se tak stala evropským právním nástrojem, na jehož základě začal celý následný proces mezinárodní kodifikace ochrany osobních údajů a soukromí jednotlivce. Česká republika Úmluvu podepsala 8. září 2000, parlament ji ratifikoval 9. července 2001 a v platnost u nás vstoupila 1. listopadu 2001. 

Úmluva signatářské státy zavazuje a ukládá jim, aby přijaly odpovídající opatření pro ochranu soukromí osob, a to prostřednictvím nastavení pravidel při automatizovaném zpracování osobních údajů. Zároveň však státům ukládá, aby mezi sebou umožnily volný pohyb údajů. 

„Den ochrany osobních údajů berme jako připomínku doby a situace, ve které žijeme. Všudypřítomná digitalizace a stále větší úloha on-line světa internetu nám přináší spoustu výhod a ulehčení. Zároveň však představuje také mnohá nebezpečí. Ještě nikdy v minulosti nebylo tak jednoduché dostat se nám do soukromí a zneužít naše osobní údaje k manipulaci nebo dalšímu nekorektnímu jednání ve vlastní prospěch. Jejich hodnotu a křehkost nám ukazují také stále častější kybernetické útoky. Je proto nutné, aby byla ochraně našich osobních dat věnována větší pozornost než kdy dříve,“ uvedl předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů Jiří Kaucký.

Úmluvu 108 doplňuje dodatkový protokol z 18. května 2018, který podrobněji upravuje veřejnoprávní dozor a předávání údajů do třetích zemí – tedy do států, které úmluvu o ochraně osobních údajů neratifikovaly. Podle protokolu má každý členský stát určit jeden nebo více úřadů, které budou vykonávat veřejnoprávní dozor nad zpracováním osobních údajů, a tyto úřady musí své úkoly plnit nezávisle. Neméně významnou je povinnost členských států zajistit, aby osobní údaje byly předávány jen do takových ‚třetích‘ zemí nebo takovým příjemcům, kteří zajistí dostatečnou a srovnatelnou míru ochrany osobních údajů. Ten ovšem zatím nebyl ještě českým parlamentem ratifikován.

Úmluva o ochraně osobních údajů č. 108 má nyní 55 signatářských zemí.