V souvislosti se zahájením trestního stíhání stěžovatele podala státní zástupkyně návrh na vzetí stěžovatele do vazby z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu (vazba předstižná). Okresní soud rozhodl tak, že stěžovatele propouští na svobodu při shledání vazebního důvodu pro předstižnou vazbu, avšak za současného nahrazení vazby slibem a dohledem probačního úředníka. Vzal v úvahu i to, že stěžovatel je otcem nezletilého, jehož matka krátce před zadržením stěžovatele zemřela. Na stěžovateli tak je péče o nezletilého syna, který je navíc ve velmi špatném psychickém stavu s podezřením na závažnější zdravotní obtíže. Proti usnesení okresního soudu podala státní zástupkyně stížnost, na jejímž základě krajský soud usnesení zrušil a nově rozhodl tak, že slib stěžovatele se nepřijímá a vazba se nenahrazuje dohledem probačního úředníka. Podle rozhodnutí krajského soudu totiž okresní soud nesprávně vyhodnotil, že nahrazujícími opatřeními lze eliminovat obavu předpokládanou v § 67 písm. c) trestního řádu.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva na spravedlivý proces a osobní svobodu dle čl. 36 odst. 1, čl. 38 a čl. 8 odst. 2 Listiny.

Ústavní soud stížnosti stěžovatele vyhověl. Z odůvodnění napadeného usnesení totiž neplyne, jaké konkrétní skutečnosti dle krajského soudu nasvědčují tomu, že stěžovatel bude v případě ponechání na svobodě pokračovat v páchání trestné činnosti. Soudem uvedené argumenty fakticky jen opakují důvody pro existenci vazebního důvodu, které vyhodnotil okresní soud a na které krajský soud odkázal. Ani u nich však není dle Ústavního soudu přesvědčivě uvedeno, z jakých konkrétních skutečností (např. konkrétního stěžovatelova jednání či životních poměrů) plyne závěr krajského soudu o naplnění důvodů pro uložení předstižné vazby dle § 67 písm. c) trestního řádu a nemožnosti jejího nahrazení.

Přitom zejména rodinná situace stěžovatele se vymyká běžným případům. Stěžovatel je otcem malého nezletilého syna, jehož matka náhle zemřela těsně před stěžovatelovým zadržením. Syn mu byl svěřen do péče ve velmi zoufalém psychickém stavu a současně neutěšeném zdravotním stavu s podezřením na závažnější zdravotní diagnózu. Stěžovatel ihned po svěření syna do jeho péče vyhledal pomoc dětského psychologa, kam se synem začal ihned ambulantně docházet. Věnoval maximální úsilí tomu, aby byla synovi poskytnuta nezbytná péče jak psychologická, tak zdravotní, a to se zajištěním pevného rodinného zázemí ve společné domácnosti stěžovatele a jeho družky, která je navíc těhotná. Krajský soud tedy měl dbát nejlepšího zájmu nezletilého syna, který by předstižnou vazbou stěžovatel byl nepochybně závažně dotčen, a zohlednit nejlepší zájem nezletilého s odpovídajícím odůvodněním, jak ostatně nařizuje čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

Za situace, kdy krajský soud své rozhodnutí o nemožnosti užití institutu nahrazujícího vazbu neodůvodnil konkrétními skutečnostmi, vysvětlujícími, proč je v daném případě vazba opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a proč v trestním řízení nelze tohoto účelu dosáhnout jinak, Ústavní soud konstatuje, že pro nedostatek náležitého odůvodnění nemůže napadené usnesení krajského soudu jako rozhodnutí o omezení osobní svobody stěžovatele obstát.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2461/22 je dostupný ZDE.