Národní muzeum zve všechny nadšené cestovatele do Náprstkova muzea, v jehož prostorách se otevře nová výstava Lovci lebek prezentující předměty z exotického ostrova Nová Guinea. Ten byl po dlouhou dobu opředen mnoha mýty a tajemstvími a je často spojován s děsivými praktikami, jakými jsou lov hlav nebo kanibalismus. Vnitrozemím tohoto tajuplného ostrova procházel i významný světoběžník E. St. Vráz, který jako první Čech na svých cestách na přelomu 19. a 20. století pořídil řadu fotografií z nejrůznějších mimoevropských zemí, a právě ty se návštěvníkům představí na výstavě Zaniklý svět na fotografiích E. St. Vráze. Obě výstavy jsou přístupné od 4. listopadu a všichni zájemci se mohou těšit i na bohatý doprovodný program.

„Po úspěšných výstavách Afghánistán – zachráněné poklady buddhismu a Říše středu, které prezentovaly kultury asijského kontinentu, jsme se rozhodli představit legendami opředenou Novou Guineu, na kterou se neohroženě vydal i český cestovatel E. St. Vráz. Ten se dostal dokonce i do míst, kde se nikdy před ním žádný běloch neobjevil. Výstava Lovci lebek i výstava fotografií E. St. Vráze tak návštěvníkům zpřístupní další jedinečné předměty z bohatých fondů Náprstkova muzea,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Lovci lebek

Výstava Lovci lebek představuje návštěvníkům současnou Novou Guineu, její historii i svět tamějších kultur, přináší však také téma kanibalismu a lovu hlav.
V úvodní části výstavy se návštěvníci ocitnou na současném ostrově, jenž je svým způsobem života velmi odlišný od toho minulého. Budou mít možnost prohlédnout si řadu předmětů, které jsou turistům nabízeny nejen na místních trzích a jejichž výroba má dlouhou tradici – patří mezi ně například síťové tašky zvané bilum, které sloužily jak k přepravě rozmanitých předmětů, tak k ukládání dětí ke spánku či uchovávání ostatků předků, bubny či penisová pouzdra.

Koloniální minulost Nové Guineje přibližuje druhý celek výstavy. Ačkoliv je tento tropický ostrov domovem několika set etnických skupin, mnohé z nich zůstávaly v izolaci ještě ve 20. století. Přestože Evropané spatřili břehy ostrova již v 16. století, jeho vnitrozemí zůstávalo ještě dlouhou dobu neprozkoumáno. Důvodem byl těžko prostupný terén, ale i obyvatelé, kteří příchodu kolonizátorů vzdorovali. Ani dnes není možné vyloučit, že tam dosud existují nekontaktované skupiny. První setkání domorodců s Evropany byla více než rozpačitá, místní lidé si vysvětlovali bělochy jako navrátivší se zesnulé předky či mocné duchy a bohy. To provázelo četné ozbrojené střety, které na výstavě reprezentují především sekery, štíty, luky a šípy nebo válečné palice.

S hlavními rysy tradičních novoguinejských kultur seznamuje další oddíl – ukazuje tamější způsob života, bydlení, pěstitelské postupy, pracovní nástroje, oděvy, předměty denní potřeby či tělesné ozdoby. K vidění jsou tak například ozdoby do nosu nebo různé typy platidel.