Výstava prezentuje Karla IV. nejenom jako jednoho z nejvýznamnějších panovníků středověké Evropy, ale také jako člověka hluboce věřícího. Výstava v Palácio da Cidadela de Cascais je návštěvníkům přístupná do 29. ledna 2016.

Výstava Karel IV. a víra seznamuje v Portugalsku návštěvníky s osobností římského císaře a českého krále prostřednictvím textových a obrazových panelů. Nedílnou součástí výstavy jsou i jedinečné sbírkové předměty – například nejstarší dochované gotické vitráže na území českých zemí nacházející se v muzejních sbírkách (15. stol.), busty Karla IV., jeho otce Jana Lucemburka a prvního českého arcibiskupa Arnošta z Pardubic (odlitky z 19. stol.) či akvamanile ve tvaru stojícího lva (14. stol.).

Význam osobnosti Karla IV. pro české země

Výstava představuje zahraničním návštěvníkům Karla IV. jako panovníka, který zanechal výraznou stopu v českých dějinách. V době jeho vlády rostl politický i hospodářský význam českých zemí. Praha se v této době stala skutečným centrem říšského dění, čemuž odpovídal i Karlův zájem o rozvoj země i metropole. Ještě jako markrabě moravský dosáhl Karel IV. v roce 1344 povýšení pražského biskupství na arcibiskupství a v této souvislosti za účasti svého otce Jana Lucemburského a prvního pražského arcibiskupa položil základní kámen nové gotické katedrály sv. Víta. V roce 1348 zakládá Nové Město pražské a téhož roku vydává zakládací privilegium pražské univerzity, čímž vzniklo první vysoké učení ve střední Evropě. Dalším jeho významným počinem bylo rozhodnutí
o vybudování nového Kamenného mostu (dnešní Karlův most) spojující levý a pravý břeh pražského souměstí. Celkově představovala vláda Karla IV. pro české země období hospodářského vzestupu a politické stability.

Karel IV. a víra

Druhá část výstavy prezentuje Karla IV. jako hluboce věřícího člověka. Karlova osobní zbožnost se prolínala se všemi jeho veřejnými i soukromými aktivitami. Projevovala se nejenom v nadprůměrně dobrých vztazích k papežskému stolci, které vedly až ke zřízení pražského arcibiskupství (1344), ale i v osobních vazbách k představitelům českého vysokého kléru a také k podpoře a budování církevních institucí a staveb.

Současně ale Karel IV. využíval i moci a bohatství církve ve svůj prospěch. Nevyhýbal se vojenským střetům, ale většinu života dával přednost diplomatickému jednání před přímou ozbrojenou konfrontací. Součástí jeho politické strategie proto byla úzká spolupráce s církví. Církev pro něj hrála důležitou roli nejenom v náboženském životě, ale byla nástrojem domácí i evropské diplomacie.

České království s Portugalskem spojovali někteří svatí patroni. Vedle svatého Jakuba to byl především svatý Jeroným, který se mezi benediktiny a učenci v Čechách odedávna těšil zvláštní úctě. Jeho kult v Čechách vrcholil za vlády Karla IV., který vyzdvihl jeho slovanský původ. Roku 1347 byl Jeroným prohlášen za hlavního patrona nového pražského kláštera benediktinů. Založení kláštera, zasvěceného sv. Jeronýmovi a dalším svatým, bylo součástí programu korunovace Karla IV. na českého krále v září roku 1347.