Příkladem může být stěžovatel z Moravskoslezského kraje, který žádal o pomoc v souvislosti s nepřiznáním odškodnění za účast jeho otce na národním boji za osvobození. Nárok na odškodnění mají sirotci po občanech popravených nebo zemřelých ve vyšetřovací vazbě, vězeních, koncentračních a internačních táborech nebo násilně usmrcených v souvislosti se zatýkáním, kteří ke dni úmrtí rodiče nedosáhli věku 18 let. Otec stěžovatele byl příslušníkem první československé armády na Slovensku, kde byl také vězněn a v dubnu 1945 zemřel. Přestože stěžovatel doložil osvědčení Ministerstva obrany o tom, že byl otec československým politickým vězněm, ČSSZ mu odškodnění přiznala až po šetření veřejné ochránkyně práv. Ochránkyně stěžovatele také upozornila, že má nárok i na další odškodnění – příplatek k důchodu, který náleží některým pozůstalým po účastnících národního boje za osvobození Československa.

Právě příplatek k důchodu je jediným odškodněním, které dnes ještě přichází v úvahu pro lidi zasažené 2. světovou válkou. Nárok na něj mají především účastníci národního boje za osvobození, tedy např. bývalí partyzáni, příslušníci československé armády v zahraničí nebo českoslovenští političtí vězni. Reálně, vzhledem k časovému odstupu od skončení války, však na něj v současné době mají v podstatě nárok již jen osoby, jejichž rodič za války zemřel a bylo mu Ministerstvem obrany vydáno osvědčení o účasti v národním boji za osvobození, pokud jim v době smrti rodiče nebylo ještě 18 let. Jak ale ukazují podněty ochránkyni, řada seniorů, jichž se toto odškodnění týká, o svém nároku neví a nepožádali o něj. Je to i případ muže, který jako dítě jen zázrakem válku přežil, zatímco celá jeho rodina a příbuzní byli popraveni. I po válce se jako sirotek potýkal s celou řadou těžkostí a nespravedlností, včetně dalších křivd způsobených komunistickým režimem. Na nápravu takových útrap žádný zákon neexistuje (pokud se nejedná např. o věznění z politických důvodů, službu v Pomocných technických praporech či propuštění z práce z politických důvodů), ale ochránkyně stěžovatele upozornila, že by měl mít nárok alespoň na příplatek k důchodu, jako odškodnění za smrt rodičů během 2. světové války, a může o něj požádat.

Ochránkyně se též, i když už jen sporadicky, setkává s případy, kdy žadateli, který se musel za války ukrývat před perzekucí z rasových důvodů, byla žádost o odškodnění zamítnuta. Důvodem bylo nepředložení důkazů o ukrývání se. Nejvyšší správní soud však v roce 2008 rozhodl, že s ohledem na okolnosti a historické souvislosti musí ČSSZ při posuzování těchto žádostí o odškodnění sama ověřit, jestli je tvrzení žadatele pravděpodobné a možné, nikoliv pouze trvat na bezpodmínečném prokázání ukrývání. Odmítnutí žadatelé nebo jejich dědici mohli a stále mohou podat novou žádost a ČSSZ se jí musí znovu zabývat.

Pro některé další stěžovatele je však už pozdě domoci se odškodnění. Týká se to zejména nuceně nasazených či pozůstalých po nich, kteří včas nepožádali o odškodnění. Výplaty odškodnění, které obětem nucených prací přiznával Česko německý fond budoucnosti (Kancelář pro oběti nacismu) totiž skončily v roce 2006 a nelze o ně již žádat.