Minimálně každý druhý podnět ve stavebnictví tak souvisí se sousedským sporem a podobné je to u přestupků proti občanskému soužití. Neschopnost dohodnout se je ale typická také např. u záležitostí veřejných cest apod.

„Pominu-li případy, kdy sousedé zjevně jednají v rozporu se zákonem a například staví bez povolení, tak většina sporů vzniká hlavně z neschopnosti domluvit se, hledat kompromisy a navzájem si vycházet vstříc. Lidé přitom často zapomínají, že sousedské vztahy jsou dlouhodobé a staré křivdy někdy zbytečně zasáhnou i další generace. Ani pravomocná rozhodnutí úřadů či soudů skutečný spor mnohdy neukončí,“ shrnuje zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček to, co je pro sousedské spory charakteristické. Setkává se s nimi především v oblasti stavebnictví, ať už jde o problémy spojené s povolováním staveb, vlastní stavební činností nebo s užíváním staveb. Lidé se však často stěžují na sousedy, kteří jim brání v užívání cesty přes pozemek, instalují si kamerové systémy narušující soukromí, dělají naschvály, slovně i fyzicky je napadají apod. Stížností, v nichž hraje roli sousedský spor, také každý rok mírně přibývá. Podle zástupce ombudsmanky se tento trend nejspíš nezmění. V kombinaci s lidskou povahou k němu navíc do jisté míry mohou přispívat i některé právní předpisy, ať už jde o přestupkový zákon nebo o novelu stavebního zákona.

Přestupková řízení se pro lidi zjednodušují

V uplynulých třech letech se zástupce veřejné ochránkyně práv zabýval 351 podněty týkajícími se přestupků proti veřejnému pořádku a občanskému soužití. Nejméně v polovině z nich šlo o konflikty mezi sousedy, při nichž se některá ze stran obrátila na policii, případně rovnou oznámila přestupek souseda obecnímu úřadu. Zástupce ombudsmanky se tak setkal s případy, kdy přestupkové komise řešily urážky, pomluvy a naschvály mezi sousedy, časté je obtěžování nejrůznějším hlukem, přes plot přerůstající rostliny, ořezání stromů, obtěžování chovem domácích zvířat, znečišťování pozemku, obtěžování zápachem aj.

Od 1. července je účinný nový přestupkový zákon a právě v případech urážek na cti přináší pro občany zjednodušení. Až dosud museli poškození u těchto přestupků sami zformulovat a úřadu podat návrh se všemi právními náležitostmi na zahájení správního řízení o přestupku. Nově postačí jen přestupek pouze oznámit a úřadu následně potvrdit souhlas se zahájením správního řízení. Už také nehrozí, že bude osoba uražená na cti, s jejímž souhlasem se řízení konalo, hradit náklady správního řízení, pokud by přestupková komise řízení zastavila, protože se o přestupek nejedná nebo se ho nepodařilo prokázat. Náhradu nákladů řízení bude nově hradit jen obviněný, pokud by byl uznán vinným. Na druhou stranu se ale osoba uražená na cti proti takovému rozhodnutí úřadu nově nemůže odvolat. Úřadům pak zákon explicitně ukládá povinnost snažit se vést znesvářené strany k dohodě.

„Je otázkou, jak se nový přestupkový zákon projeví v praxi. Nedá se vyloučit, že stoupne počet řízení o přestupcích. Lidé možná přestupek oznámí i v méně vyhrocených sporech, protože nemají co ztratit,“ uvažuje o možném úskalí zástupce ombudsmanky. Teoreticky jediné, co podle něj oznamující riskuje, je, že obviněný jako odvetu podá oznámení o přestupku na něj. Úředníci pak budou muset zvažovat, jestli v prvním případě nešlo o přestupek formou nepravdivého obvinění z přestupku. Problém ale podle zástupce ombudsmanky není v tomto případě v zákoně, to spíš v mezilidských vztazích. Lidé se také obvykle mylně domnívají, že se v přestupkovém řízení domohou náhrady škody, obzvlášť v případě, kdy došlo k prokázání přestupku a uložení pokuty viníkovi. Nárok na odškodnění však musí uplatnit u soudu.