Na tato zařízení míří také opatření, která vydal ministr zdravotnictví, jejichž cílem je zabránění nákazy a šíření nemoci COVID-19. Péči o seniory však zajišťují také zařízení či poskytovatelé, kteří ke své činnosti nemají potřebná oprávnění. Tato zařízení se mohou nacházet mimo distribuční systém ochranných prostředků. Nikdo v tuto chvíli neví, zda jsou v nich senioři před nákazou chráněni nebo kolik z nich je případně nakažených.

Oprávnění k poskytování služeb negarantuje pouze zajištění kvality péče a možnost vnější kontroly, ale také prosté povědomí o existenci. Ta je v současné chvíli zásadní pro včasnou prevenci nákazy, distribuci ochranných pomůcek, dezinfekce, tvoření pandemických plánů, plánování kapacit krizových lůžek apod.

“Zařízení, která poskytují služby lidem závislým na péči bez oprávnění (tzv. neregistrovaná zařízení), mohou mít různou podobu a velikost. Může jít o péči poskytovanou v penzionech či rodinných domech, zajišťovanou tzv. asistenty sociální péče či jiným personálem, který nemusí mít potřebnou kvalifikaci. Může jít o aktivitu soukromých osob, obchodních společností či zastřešenou spolkovou činností. Pro laika je rozpoznání takové služby na první pohled obtížné a nezbývá, než legálnost takové služby ověřit v registru poskytovatelů sociálních služeb  nebo národním registru poskytovatelů zdravotních služeb. Na rizika vyplývající z činnosti těchto zařízení ombudsman dlouhodobě upozorňuje (zpráva z návštěv),” vysvětluje zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.

“Apeluji na každého, kdo má povědomí o činnosti tzv. neregistrovaných zařízení, aby kontaktoval krizový štáb kraje nebo krizový štáb obce s rozšířenou působností. Smyslem takového jednání je zajištění ochrany a pomoci zranitelným osobám, které jsou závislé na péči a v péči takového zařízení. Takových osob jsou stovky. Zároveň vyzývám krizové štáby, aby i těmto zařízením poskytly pomoc. Situace je vážná a nemůže si dovolit žádný zbytečný hazard,” upozorňuje Monika Šimůnková.