Zákon o veřejném ochránci práv opravňuje ombudsmana provádět šetření postupu úřadů při výkonu státní správy, tedy i Ministerstva vnitra, které jako správní orgán rozhoduje o žádostech o udělení státního občanství. Ombudsman má proto právo seznámit se se všemi podklady, na základě kterých ministerstvo rozhodovalo. Jen tak může zhodnotit, z jakých relevantních informací ministerstvo vycházelo, jak s podklady pracovalo, kterým informacím z nich přikládalo větší váhu a proč a zda své závěry řádně odůvodnilo.

Ministerstvo vnitra však dlouhodobě odmítá ombudsmance přístup k podkladům svých rozhodnutí. Odvolává se, že podklady obsahují utajované informace, které ministerstvu poskytla Policie ČR a zpravodajské služby ČR. Ombudsman i jeho zástupce jsou přitom podle zákona o ochraně utajovaných informací a bezpečnostní způsobilosti osobami, které mají přístup k utajovaným informacím ve všech stupních utajení v rozsahu nezbytném pro výkon svých funkcí.

Rozhodování o udělování státního občanství se tím stává zcela netransparentním. Jestliže Ministerstvo vnitra zamítne komukoli žádost o udělení státního občanství, jako důvod uvede „bezpečnost státu“ a odvolá se na utajované skutečnosti, není žádným způsobem možné takové rozhodnutí zpochybnit, nelze ani ověřit, jestli vůbec existuje stanovisko, které by se týkalo bezpečnosti. Odmítnutý žadatel se nemůže obrátit na soud, protože rozhodnutí ministerstva je vyloučeno ze soudního přezkumu. Ani ombudsman, jako nezávislý orgán, nemůže ověřit, zda podklady ministerstva skutečně odůvodňovaly zamítnutí žádosti.

Ministr vnitra trvale odmítá předložit ombudsmance písemnosti, které potřebuje k výkonu své funkce, ačkoli je k tomu povinen podle zákona o veřejném ochránci práv. Znemožňuje tím ombudsmance řádný výkon funkce. Ombudsmance proto nezbylo, než o tom vyrozumět vládu a požádat ji, aby ministrovi vnitra uložila respektovat zákon a pro účely šetření zpřístupnit ombudsmance požadované informace.