Stěžovatel se na ombudsmanku obrátil v záležitosti své bývalé ženy, která se nacházela ve velmi špatné finanční a zdravotní situaci. V roce 2013 sice byla uznána invalidní ve III. stupni, ale invalidní důchod jí přiznán nebyl, protože nesplnila podmínku potřebné doby důchodového pojištění před vznikem invalidity. I její nová žádost o invalidní důchod podaná v roce 2016 byla zamítnuta ze stejného důvodu. Stěžovatel se domníval, že jí nebyly správně započteny všechny roky pojištění a že by na důchod měla mít nárok. Uvedl, že jediným příjmem jeho bývalé ženy je příspěvek na péči pro I. stupeň závislosti ve výši 880 Kč.

Přestože jsou manželé rozvedeni, stěžovatel s ohledem na její tíživou situaci nechával svou bývalou ženu bydlet ve svém rodinném domě a prakticky ji živil a šatil. Ve svém podnětu dokonce uvedl, že právě tato jeho pomoc zapříčinila, že ženě nebyl přiznán ani příspěvek na živobytí. Její situace totiž byla posuzována jako součást společné domácnosti s bývalým manželem. V domě je jedna kuchyň a jedno sociální zařízení, bývalý manžel zajišťoval své exmanželce i jídlo, ale to vše bylo posouzeno společně, takže formálně žena neměla na příspěvek na živobytí nárok.

V podkladech, které stěžovatel doložil, zarazily ombudsmanku dvě skutečnosti: fakt, že invalidita ženy měla vzniknout k datu vypracování nálezu lékaře, a rovněž fakt, že žena byla invalidní ve III. stupni a podle stěžovatele se bez neustálé pomoci neobejde, přesto měla celou dobu přiznán příspěvek na péči v nejnižším stupni.

Invalidita nevznikne dnem vyšetření

Žena byla uznána invalidní ve III. stupni invalidity v roce 2013 a datum vzniku invalidity bylo stanoveno ke dni vypracování nálezu odborného lékaře – psychiatra. Už sama tato skutečnost vzbuzovala pochybnosti o objektivně stanoveném datu vzniku invalidity – i podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je datum vyšetření vnímáno jako nahodilá skutečnost, která nemusí být totožná s okamžikem, kdy zdravotní potíže dosáhly intenzity, která způsobila pokles pracovních schopností. Z podkladů vyplývalo, že se žena psychiatricky léčila už od roku 2004, její onemocnění tedy bylo delší a mělo určitý průběh, který nebyl zohledněn.

Po prošetření věci ombudsmanka konstatovala pochybení spočívající v nepřesvědčivě odůvodněném posudkovém závěru o stanoveném datu vzniku invalidity. Toto pochybení pak vedlo k neprávem odepřenému invalidnímu důchodu. Datum vzniku invalidity totiž vymezuje období, v němž se zjišťuje, zda žadatel o invalidní důchod splňuje podmínku získané doby pojištění v období před vznikem invalidity (5 let doby pojištění z 10 před vznikem invalidity u lidí do 38 let nebo 10 let pojištění z 20 let před vznikem invalidity u lidí nad 38 let).

Už v rámci šetření ombudsmanky Česká správa sociálního zabezpečení své pochybení napravila, když vyvolala mimořádnou kontrolní lékařskou prohlídku. Při ní byl vypracován nový posudek o invalidity obsahující již řádné odůvodnění posudkových závěrů. Vznik invalidity byl stanoven k dřívějšímu datu – už k roku 2010. V důsledku posunutí data se změnilo i rozhodné období, v němž se posuzuje nárok na invalidní důchod, a zahrnovalo tak i roky, kdy žena ještě pracovala a tato doba mohla být započítána. Nárok na invalidní důchod od roku 2010 jí vznikl a mohl jí být přiznán.

Novým rozhodnutím ČSSZ byla žena uznána invalidní nejprve pro I. stupeň invalidity od roku 2010 a byl jí vyměřen invalidní důchod ve výši 2900 Kč. Od roku 2012 pak byla uznána invalidní ve III. stupni invalidity s důchodem 4700. Za dobu 2010 – 2018, kdy jí důchod nebyl vyplácen, jí byl přiznán a poskytnut doplatek 420 000 Kč.

Nepřesvědčivé posouzení závislosti na péči

Současně s invalidním důchodem ombudsmanka zahájila šetření i ve věci příspěvku na péči. Ten byl ženě přiznán pro 1. stupeň závislosti, i když stěžovatel uváděl, že žena potřebuje pomoc jiné osoby v mnohem větším rozsahu a je také omezena ve svéprávnosti.

Ombudsmanka zjistila, že ženě byl příspěvek na péči přiznán v roce 2014. Podle závěrů posudkového lékaře potřebovala pomoc druhé osoby u 4 základních životních potřeb: oblékání a obouvání, tělesná hygiena, osobní aktivity a péče o domácnost. V roce 2017, když žena žádala o zvýšení příspěvku na péči, došlo k novému posouzení, podle jehož závěrů opět potřebovala pomoc u 4 životních potřeb: tělesná hygiena, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Uznání potřeby pomoci v péči o zdraví bylo zdůvodněno nasazením nových léků a faktem, že žena sama nezvládá jejich pravidelné užívání.

Podle ombudsmanky však bylo nejasné a neodůvodněné „oduznání“ potřeby pomoci při oblékání a obouvání, protože zdravotní stav se mezi roky 2014 a 2017 nijak nezměnil a nezlepšil. Současně ombudsmanka vyslovila pochybnosti s tím, že se posudek nijak nezabýval schopností zvládat orientaci (schopnost orientovat se v obvyklých situacích a schopnost přiměřeně na ně reagovat), a to i s přihlédnutím k faktu, že žena byla omezena ve svéprávnosti. Praktický lékař i specialista-psychiatr navíc ve svých zprávách potvrzovali, že žena vyžaduje celodenní dohled a nezvládá péči o sebe.

Ombudsmanka proto označila posudky pro účely příspěvku na péči za nedostatečně odůvodněné, tudíž nepřesvědčivé.

Na základě šetření ombudsmanky došlo k novému posouzení závislosti ženy na péči. Výsledkem bylo přiznání příspěvku na péči ve II. stupni závislosti, a to od roku 2014, tj. od data, kdy žena o příspěvek poprvé žádala. Aktuálně je to 4 400 Kč a ženě bylo zpětně doplaceno 150 000 Kč.