Bohužel se občas setkáváme s případy, kdy tomu tak není. Obrátila se na nás šestnáctiletá dívka ve složité životní situaci, kterou však sociální pracovnice významně zlehčovala. Po vleklých sporech s příslušným OSPOD se nám nakonec podařilo sjednat nápravu.

Šestnáctiletá dívka řešila nelehkou rodinnou situaci, která se negativně projevovala na její psychice a zdraví (několikrát musela být po kolapsu organismu převezena ze školy rovnou do nemocnice; sebepoškozovala se). Na ochránkyni se obrátila v době, kdy již usoudila, že jí OSPOD nepomůže pomoci a její situaci ještě zhoršuje. 

Dívka například sama požádala o své umístění do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP), protože už situaci v rodině nezvládala, a do zařízení také sama odjela. Pracovnice OSPOD jí následně sdělila, že její jednání neschvaluje. Vadilo jí, že ji o svém odjezdu neinformovala a do zařízení odjela i přes zákaz rodičů. Zákon přitom počítá s možností, že dítě samo požádá o pomoc bez vědomí rodičů a je povinností OSPOD i ZDVOP takovouto pomoc dítěti poskytnout.

Pracovnice OSPOD později dívce rozmlouvala i její požadavek účastnit se soudního jednání v rámci řízení o stanovení soudního dohledu nad její výchovou. Jednalo se přitom o její právo a pracovnice neměla reálný důvod jí účast u soudního jednání rozmlouvat.

Následně se dívka na sociální pracovnici obrátila v případě, kdy jí otec nadával a vyhrožoval fyzickým násilím. Dívka žádala o umístění mimo rodinu.  Sociální pracovnice jí však opět nevěřila a situaci zlehčovala. Odkládala návštěvu v rodině a následně dívku přiměla sdělit svůj požadavek za přítomnosti rodičů.

Tyto a další události vedly k naprosté ztrátě důvěry dívky k sociální pracovnici. Navíc v těžké životní situaci, kterou chtěla a potřebovala řešit. OSPOD naše výtky nejprve odmítal, následně však přistoupil – mimo jiné – na námi navrhované řešení a spolupráci s rodinou převzala jiná sociální pracovnice.