Vedle zástupkyně ombudsmana Moniky Šimůnkové se zúčastnila řada odborníků, např. Vít Alexander Schorm, Pavel Kotrady, Martina Grochová či Radka Maxová. Mezinárodní den osob s postižením má letos také speciální význam v souvislosti se sedmdesátiletým výročím Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ombudsman se v rámci své působnosti jakožto monitorovacího orgánu systematicky zabývá problematikou práv lidí s postižením a jejich naplňováním. Provádí výzkumy, vydává doporučení k otázkám souvisejícím s naplňováním práv lidí s postižením a dále také navrhuje opatření směřující k jejich ochraně. Důležité poznatky letos přinesl např.  výzkum svéprávnosti (11.8 MB, Adobe Acrobat dokument), který ukázal, že soudy nadále preferují omezení svéprávnosti před alternativními podpůrnými řešeními. V  Doporučení k výkonu volebního práva v domovech pro osoby se zdravotním postižením (6.1 MB, Adobe Acrobat dokument) bývalé ombudsmanky Anny Šabatové se ukázalo, že lidé v domovech pro osoby se zdravotním postižením čelí mnoha překážkám při výkonu svého volebního práva. Zástupkyně ombudsmana vydala letos praktické doporučení  Jak chránit práva rodičů s psychosociálním postižením a jejich dětí? (928.4 kB, Adobe Acrobat dokument). A velmi pomohl také návrh ochránce na zlepšení situace s mobilitou lidí s postižením, konkrétně zákon o psech se speciálním výcvikem, který je již nyní v prvním čtení ve sněmovně.  Z hlediska deinstitucionalizace a zajištění nezávislého způsobu života byly podstatné výsledky letošního  výzkumu (1.2 MB, Adobe Acrobat dokument), které ukázaly problematičnost dostupnosti sociálních služeb pro děti s postižením a jejich rodiny.

„Dovolte, abych u příležitosti Mezinárodního dne lidí s postižením popřála všem lidem s postižením a jejich nejbližším v této nelehké době hodně lásky, síly a většího porozumění od nás všech, a zejména upozornila na to, že lidi s postižením musí stále čelit ve 21. století mnoha překážkám v naší zemi,“ uvedla zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková.

U příležitosti Mezinárodního dne lidí s postižením, který si každoročně připomínáme 3. prosince již od roku 1981, se dnes v Kanceláři veřejného ochránce práv uskutečnilo online diskuzní setkání Lidé s postižením a Evropská úmluva o ochraně lidských práv (1950 – 2020).

„On-line diskuzí jsme si chtěli společně připomenout 70 let Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a jak konkrétně tato mezinárodní smlouva přispěla ke zlepšení dodržování práv lidí s postižením. O Evropské úmluvě štrasburský soud často hovoří o jako o „živoucím nástroji“ (living document). Tato doktrína Soudu umožňuje vykládat Evropskou úmluvu ve světle současných podmínek, nikoliv tak, jak vypadala společnost a právní řády jednotlivých zemí i normy mezinárodního práva v době přijetí Úmluvy,“ uvedla zástupkyně ombudsmana k Úmluvě, jejíž kontrolní mechanismy významným způsobem přispívají k dodržování základních práv lidí s postižením. Evropský soud pro lidská práva, který na dodržování Úmluvy dohlíží, se v řadě případů zastal jednotlivců a jeho rozsudky přiměly státy ke změně právní úpravy či praxe. „Právě Evropská úmluva je jednou z klíčových záruk regionální ochrany lidských práv a díky judikatuře Evropského soudu pro lidská práva také možností, jak práva na papíře proměnit v žitou skutečnost těch nejzranitelnějších. Věřím, že i osvětová a vzdělávací činnost veřejného ochránce práv jako orgánu, který monitoruje dodržování Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením již třetím rokem, pomůže tuto situaci postupnými kroky změnit,“ dodala.

Diskuze se zúčastnila zástupkyně ombudsmana společně s odborníky, například vládním zmocněncem pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva (ESLP) Vítem Alexandrem Schormem, předsedou Okresního soudu ve Vsetíně Pavlem Kotradym, vysokoškolskou pedagožkou Martinou Grochovou, s členy poradního orgánu Lenkou Hečkovou a Jiřím Černým či třeba s europoslankyní Radkou Maxovou, která se vyjádřila k situaci lidí s postižením: „Česká politická scéna má velké rezervy v přístupu k lidem s postižením. Jasně to dokazuje přístup vlády např. k doposud neexistující – a tolik potřebné – velké novele zákona o sociálních službách, neexistence víceletého financování sociálních služeb, přetrvávající problémy v lékařské posudkové službě nebo přístup k pečujícím osobám. I když jsem se stala členkou Evropského parlamentu, neznamená to, že jsem rezignovala na sociální politiky v ČR. A právě lidé s postižením jsou pro mne prioritou,“ uvedla.

Naopak vládní zmocněnec Vít Alexander Schorm vyzdvihl i pozitivní změny: „K pozitivnímu posunu došlo v uplynulých letech v oblasti omezování osobní svobody jednotlivce ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociálních služeb, a to dokonce pod přímým vlivem rozsudků Evropského soudu pro lidská práva. Změnila se česká právní úprava, která obsahuje více pojistek, aby nedocházelo ke zneužití.  Řekl bych, že jsme k právům lidí s postižením, kteří jsou přechodně či delší dobu v institucích, mnohem bdělejší než před deseti či dvaceti lety.“

Rozebíraly se i nedobrovolné hospitalizace a výkon volebního práva. Diskutovalo se téma svéprávnosti v souvislosti s přístupem ESLP. Přístup ESLP účastníci rozebírali také ve vztahu k přístupnosti (např. škol, kin nebo volebních místností) a inkluzivnímu vzdělávání. „Inkluze je kontinuální proces, na němž je stále co zlepšovat. Děti s postižením mají aktuálně v ČR právo na individualizovanou podporu ve vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu, přesto se ale v jednotlivých případech stále setkávají s diskriminací ze strany některých škol,“ sdělila Lenka Hečková z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.

Dětem se věnovala i další část diskuze. „Řeším případy, kdy jsou rodičům s psychosociálním postižením odebrány jejich děti. Jsou to emočně velmi složité případy, kdy je třeba jednat s největší opatrností. Přesto bych rád připomněla, že české úřady jsou povinny vyvinout maximální snahu k zachování rodiny a poskytnout všem jejím členům podporu, kterou k tomu potřebují. Váže je k tomu celá řada mezinárodních dokumentů včetně Evropské úmluvy o lidských právech a Úmluvy OSN o právech osob se zdravotním postižením,“ uvedla zástupkyně ombudsmana, na kterou navazuje Martina Grochová z Univerzity Palackého v Olomouci: „Osobně vnímám, že v České republice například nemáme vhodnou alternativu péče pro děti, které nemohou zůstat v biologické rodině, neboť postižení jejich rodičů objektivně neumožňuje, aby dětem zajistili náležitou péči, a je proto třeba hledat trvalé řešení pro tyto děti; zároveň je zde však zájem na zachování vztahu s biologickou rodinou.“

V diskuzi zaznělo množství dalších podstatných poznatků a myšlenek, které si můžete poslechnout ze záznamu online diskuze ZDE.