Na ombudsmanku se obrátila učitelka ze střední školy s žádostí o pomoc, protože se obávala ztráty zaměstnání. Trpí těžkou zrakovou vadou a zaměstnavatel ji měl právě v souvislosti s tímto zdravotním postižením znevýhodňovat. Nová ředitelka školy se měla vyjádřit ve smyslu, že o další setrvání učitelky na škole nestojí, protože nemá povinnost zaměstnávat osobu se zdravotním postižením. Oznámila jí také, že na konci školního roku dostane výpověď pro nadbytečnost.

Učitelka o práci ve škole velmi stála, proto když se dozvěděla o odchodu dvou kolegů, přihlásila se k dalšímu studiu, aby si rozšířila aprobaci a mohla jejich předměty učit. Hledání práce nebo přechod na jinou školu by pro ni byl složitý. Vzhledem ke zrakovému handicapu by bylo náročné orientovat se v novém prostředí, muset se spoléhat na případnou pomoc druhých lidí.

Její snaha však vyšla naprázdno. Ředitelka jí skutečně dala výpověď pro nadbytečnost, ale odvolala ji poté, co se učitelka obrátila na soud s žalobou na ochranu před diskriminací. Na škole zůstala, ale její potíže neskončily. Ředitelka jí nestanovila přímou pedagogickou činnost, takže učitelka po dobu několika měsíců s výjimkou suplování nevyučovala. Místo toho musela vykonávat související práce ve sborovně a další činnosti, které vyžadovaly neustálé přesuny v rámci objektu nebo využívání počítačů s různým uživatelským prostředím apod. což bylo pro učitelku vzhledem k jejímu handicapu obtížné. Ředitelka ji také vyslala na mimořádnou lékařskou prohlídku k přezkoumání zdravotní způsobilosti. V žádosti o posudek uvedla, že učitelka vykonává dozor na mimoškolních akcích, přestože učitelka vzhledem ke svému zdravotnímu postižení dozorové činnosti už deset let nevykonává. Pokud by posudkový lékař posuzoval způsobilost učitelky k práci v rozsahu, jak ho v žádosti vymezila ředitelka, musel by konstatovat, že učitelka způsobilost k práci ztratila.

Vzhledem k tomu, že je ve věci vedeno soudní řízení, ombudsmanka nezahajovala šetření a nevyzvala zaměstnavatele učitelky k vyjádření. Učitelce poskytla právní hodnocení její situace s výhradou, že vychází pouze z jejího popisu, bez informací od druhé strany sporu.

Podle ombudsmanky vedlo jednání zaměstnavatele k vytvoření prostředí na pracovišti, které učitelka mohla vnímat jako nepřátelské, přičemž toto jednání pravděpodobně souviselo s jejím zdravotním postižením. Učitelka se tak mohla stát obětí diskriminace v podobě obtěžování z důvodu zdravotního postižení. Zaměstnavatel si byl rovněž vědom jejího zdravotního postižení, přesto nepřijal přiměřená opatření, aby mohla svou práci vykonávat. Konečné slovo v otázce diskriminace bude mít soud, který o antidiskriminační žalobě dosud nerozhodl.