Ve 2. čtvrtletí obdržela ombudsmanka celkem 2160 podnětů, což je o 169 více, než ve stejném období loňského roku. Trvale stoupá počet podnětů zejména z oblasti sociálního zabezpečení (více o tom, s čím se lidé na ombudsmanku obraceli ZDE).

Pro ilustraci ombudsmanka ve zprávě uvádí několik zajímavých případů z 2113 ukončených. Za zmínku stojí případ milionového doplatku za chybně přiznaný invalidní důchod. Výše doplatku je sice z pohledu ombudsmanky ojedinělá, ale podstata případu - nesprávně stanovené datum vzniku invalidity - se v podnětech opakuje pravidelně.

Na aktuální problém upozornil podnět týkající se pořizování obrazového záznamu ze soudního jednání. S dostupností moderních technologií je snadné pořizovat nejen zvukové, ale i obrazové záznamy. Soudce může s pořízením záznamu neudělit souhlas, ale pouze s relevantním odůvodněním. Tím nemůže být pouhá nervozita soudce, jak tomu bylo v uvedeném případě.

Ve 2. čtvrtletí ombudsmanka rovněž ukončila šetření dostupnosti studia na pedagogických fakultách pro uchazeče se sluchovým postižením. U některých oborů studia upozornila, že plošné vyloučení uchazečů se sluchovým postižením může být přímou diskriminací. Připomněla, že zpřístupnění studia některých oborů pro studenty se sluchovým postižením, se následně pozitivně projeví a využije při vzdělávání dětí se sluchovým postižením.

V červnu se ombudsmanka připojila jako vedlejší účastník k řízení u Ústavního soudu k návrhu na zrušení poplatku 10 000 Kč za podání podnětu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Podle ombudsmanky jde o překážku k ústavně garantovanému právu, protože využít ho může pouze ten, kdo má dostatek finančních prostředků.

Přílohou zprávy pro poslance ombudsmanka je upozornění na případy, v nichž se nepodařilo dosáhnout nápravy, a úřady odmítají přijmout opatření k odstranění zjištěných pochybení. Tentokrát jde o dva případy:

• Postup MMR, které bez zákonného zmocnění delegovalo rozhodovací činnost ve věci dotací na Centrum pro regionální rozvoj. Ministerstvo pochybení odmítlo.
• Postup vodoprávního úřadu ve Vimperku, který odmítá zrušit ochranné pásmo studny, která neposkytuje pitnou vodu, ale pouze znečištěné povrchové vody. Ochranná pásma se vymezují k ochraně zdroje pitné vody, a přestože úřad nemá žádný podklad (např. rozbor jakosti vody), který by prokazoval, že jde o zdroj pitné vody, odmítá ochranné pásmo zrušit. Omezuje tím vlastníka v hospodaření na pozemku.