Veřejný ochránce práv se proto rozhodl využít svého práva a vyrozumět o nesprávném postupu obou úřadů Ministerstvo pro místní rozvoj a současně o případu informovat veřejnost.

Provoz dětské skupiny v Dolních Břežanech je celoroční, s maximální kapacitou 24 dětí. Ty mohou ve skupině pobývat od půl osmé ráno do šesti večer. Na ombudsmana se obrátili stěžovatelé bydlící v blízkosti, aby prověřil postup stavebního a krajského úřadu. Stěžovatelé namítali, že provozem dětské skupiny se podstatně zhoršila kvalita jejich bydlení. Poukazovali zejména na zvýšenou dopravní zátěž, nedostatek parkovacích stání a obtěžující hluk v lokalitě určeně pro bydlení v rodinných domech.

Podle stěžovatelů má dětská skupina využívat celý prostor domu. Ten je ale zkolaudovaný jako rodinný dům a jako takový by měl podle platných předpisů být minimálně z poloviny plochy využívaný k bydlení - jinak by měl vlastník požádat o povolení změny v užívání právě pro péči o děti předškolního věku v dětské skupině.

Dolnobřežanský stavební úřad a po něm i krajský úřad opakovaně zhodnotily, že provoz dětské skupiny v rodinném domě je možný i bez změny v užívání. Takový závěr považuje ombudsman za nepřezkoumatelný a nesouhlasí s ním: „Správní úvaha dle mého soudu postrádala zejména zohlednění skutečnosti, že dětská skupina zabírá zřejmě více než polovinu podlahové plochy rodinného domu, posouzení možných negativních vlivů samotného provozu dětské skupiny na práva třetích osob, především vlastníků sousedních nemovitostí, a v neposlední řadě posouzení, zda činnost dětské skupiny je v souladu se závaznými limity Územního plánu obce Břežany,“ vysvětluje svůj postoj ombudsman Stanislav Křeček v závěrečném stanovisku.

Stavební úřad má podle ombudsmana dohlížet, zda vlastníci staveb nepřekračují základní principy využití oblasti dané územním plánem, a neznehodnocují tím kvalitu bydlení na úkor práv ostatních vlastníků. „V daném případě to znamená, že výkonem práv podle zákona o dětské skupině nelze omezovat práva vlastníků sousedních staveb, která jim garantuje platný územní plán a stavební zákon,“ shrnuje ombudsman.

Ministerstvo pro místní rozvoj se s názorem veřejného ochránce práv neztotožnilo, postup obou úřadů považuje za adekvátní. Vlastníci domů v okolí by se podle ministerstva v případě sporu s provozovateli dětské skupiny měli obrátit na soud, aby dopad provozu zařízení v dané oblasti posoudil.

Nejen v souvislosti s tímto případem se ombudsman rozhodl systémově věnovat otázkám provozu dětských skupin z pohledu předpisů veřejného stavebního práva. Plánuje se na vybraných obecných stavebních úřadech dotázat na jejich postup při posuzování záměrů zřídit dětskou skupinu v objektech zkolaudovaných k jinému účelu. Získané informace by následně využil jako podklady pro jednání s ústředními správními úřady, zejména Ministerstvem práce a sociálních věci a Ministerstvem pro místní rozvoj. Cílem by mělo být sjednocení správní praxe v této oblasti.