Z podnětů, které veřejná ochránkyně práv dostává, vyplývá, že rozhodování o dotacích (podle velkých rozpočtových pravidel) provází nejasnosti a žadatelé vnímají tento proces jako nejasný a netransparentní. Žadatelé o dotace, jimiž mohou být jednotlivci, domácnosti, podnikatelé, nemocnice, školy, obce atd., upozorňují na právní nejistotu svého postavení. Rozhodnutí nejsou odůvodňována, takže žadatelé o dotaci neví, proč jim nebylo vyhověno. Někdy se stává, že dokonce ani žádné rozhodnutí nedostanou.

Podle ochránkyně není takový postup v souladu s právem a s judikaturou správních soudů. Uspořádala proto odborné setkání, na které pozvala zástupce žadatelů o dotace, organizace, které jim pomáhají, zástupce poskytovatelů dotací (např. ministerstva) a také odborníky z akademické sféry. V diskuzi s nimi otevřela citlivé téma postavení žadatelů o dotaci v procesu rozhodování. Podle jejích zjištění totiž panují nejasnosti, jestli se na rozhodování o dotacích vztahuje správní řád, což má dopady i na možnost obrany proti zamítnutí žádosti o dotaci.

Ochránkyně upozornila, že rozhodnutí o zamítnutí dotace je správním rozhodnutím a žadatelé tak mají právo na jeho přezkoumání. V souladu se správním řádem je o tom poskytovatelé musí v rozhodnutí poučit.

Příkladem z praxe ochránkyně může být škola, která neúspěšně žádala o dotaci pro soukromé školy. Poskytovatel odmítl možnost, že by se na rozhodnutí vztahoval správní řád a že by žadatelka měla možnost se proti zamítnutí bránit. Podle ochránkyně je však dohoda o poskytnutí dotace smlouvou veřejnoprávní. I když se uzavření takové smlouvy může řídit zvláštním právním předpisem (v tomto případě zákonem o dotacích pro soukromé školy), obecně se na ně vztahuje také správní řád. Odmítnutý žadatel tedy musí dostat správní rozhodnutí s odůvodněním a také s poučením o možném opravném prostředku. Jen tak je podle ochránkyně možné zaručit právo na spravedlivý proces a zamezit riziku libovůle ze strany správních orgánů.