Politické dopady

Výsledek britského referenda bude i stěžejním tématem nadcházející Evropské rady. Očekává se první společná neformální diskuze hlav států a předsedů vlád nad dalším vývojem. Sedmadvacet členských států musí najít způsob, jak dále pokračovat ve společné spolupráci i přes odchod Velké Británie. Evropská unie a její členské státy budou primárně chránit své zájmy a zájmy integrace jako celku, je na Velké Británii, aby sama hájila své vlastní priority. Členské státy učinily maximum možných ústupků při vyjednávání únorové dohody.

David Cameron prohlásil, že odstoupí z postu předsedy vlády po sjezdu Konzervativní strany v říjnu, kde bude zvolen nový předseda. Až nový předseda vlády by měl rozhodnout o případném vystoupení Velké Británie z EU a notifikaci Evropské radě. Stejně tak povede i případné vyjednávání o podmínkách vystoupení a nastavení budoucích vztahů EU-UK. Proto se nyní neočekává konkrétní britské rozhodnutí o vystoupení a scénář pro nadcházející jednání. Je nutno zdůraznit, že výsledek referenda není právně závazný, nicméně vzhledem k prohlášením Davida Camerona a britským volebním tradicím si nelze reálně představit, že by výsledek nebyl respektován.

Již nyní má mnoho členských států silné politické strany s protiunijním programem. Byť jejich cíle a východiska nejsou zcela shodné, lze předpokládat, že výsledek britského referenda povede k jejich dalšímu nárůstu a tím k zviditelnění jejich protievropských a euroskeptických názorů. Dají se očekávat další pokusy o vyvolání referend a toto téma se zřejmě stane i jedním z klíčových témat národních voleb v členských státech.

Výsledek referenda jasně ukázal rozdělení uvnitř Velké Británie – občané Skotska a Severního Irska ve valné většině hlasovali pro setrvání v EU, proto se dá během následujících let očekávat zvýšený tlak na opakování referenda o skotské nezávislosti. Stejně tak Severní Irsko bude hledat cesty, jak zůstat součástí Evropské unie či s ní udržet velmi blízké vztahy - z politických i čistě praktických důvodů vzhledem k rozdělení irského ostrova na dva státy. Tyto důvody budou zcela jistě přetrvávat i do budoucna. Nutné bude také vyřešit postavení Gibraltaru.

To, co nyní EU potřebuje, je potvrzení společné vůle pokračovat v integračním procesu. Naopak se musíme vyvarovat další fragmentace a směřování k výjimkám a zvláštním přístupům. Pokud se ukáže, že v některých oblastech není dostatečná vůle členských států k další integraci, neměla by EU sahat k silovým řešením či kompromisům za každou cenu.