„Město Ostrava oslovilo loni na podzim naší fakultu, zda bychom byli schopni cenově dostupné kopie vyrobit. Nebylo možné, aby se tím zabývali zaměstnanci fakulty, ti mají samozřejmě jiné úkoly. Proto jsem se obrátil na naše studenty,“ řekl vedoucí laboratoře katedry metalurgie a slévárenství Petr Lichý. Nepřekvapilo ho, když se úkolu vymyslet celou technologii výroby a zhotovit potřebných tisíc kusů sošek ujal student magisterského studia Václav Merta, ke kterému se připojily jeho dvě spolužačky Kristýna Konečná a Kristina Adamusová. „Václav je jedním za našich nejlepších studentů,“ konstatoval Petr Lichý.

Tým dostal jako podklad pro další práci kopii Petřkovické venuše v hodnotě několika tisíc korun. „Museli jsme být opatrní, ať se s ní nic nestane, abychom ji vrátili nepoškozenou,“ konstatoval Václav Merta. Nejprve začal prověřovat, který materiál by byl vhodný. „Jsme slévači, takže nás logicky nejprve napadlo, že by odlitky mohly být z kovu. Máme k dispozici nějaké nízkotavitelné materiály. Ale těžko bychom dosáhli potřebné barvy a také na omak by výsledný výrobek působil jinak než originál z krevelu,“ uvedl Václav Merta. Studenti se proto rozhodli, že odlitky budou dělat z pryskyřice, kterou používají na výrobu modelů. Její výhodou je, že je možné ji zabarvit do potřebného odstínu, po vytvrzení je konečný výrobek pevný, daří se zhotovit přesné tvary. Výroba z pryskyřice je navíc levnější než z kovu.

Dosáhnout červenohnědého zabarvení se podařilo přidáním oxidů železa, které se běžně používají jako barvivo. „Vycházeli jsme z toho, že krevel je železná ruda, tak jsme chtěli nějakou návaznost barviva na originál. Pro správný odstín jsme museli ještě přimíchat i trochu uhlíkatých přísad, tedy grafitu,“ líčil vedoucí týmu. Testování a příprava zabraly Václavovi Mertovi celý loňský prosinec, v laboratořích trávil téměř veškerý svůj volný čas.

Studenti pak vyrobili formu ze silikonové pryže a v ní odlili první modely. S jejich pomocí zhotovili formy na deset kusů odlitků. Na poslední chvíli se formy musely ještě upravovat, protože v původním zadání chyběl požadavek na kovová očka. Ty vyráběli studenti z nerezového drátu, který namotávali na kulatinu; pro tisíc sošek udělali s kleštičkami v ruce tisíc kovových oček. Výroba sošek zabrala celý letošní leden.

„Pokud by město potřebovalo v budoucnu další sošky, nebyl by to problém, technologii již zvládáme. Jen bychom museli vyrobit nové formy, ty původní už jsou opotřebované,“ prozradil Václav Merta.

„Pro studenty je takové příležitost velmi cenná. Mohou využít znalostí získané teoretickou přípravou, pro něco hmatatelného, užitečného. Myslím, že je to motivující pro další studium. Navíc se během svého úkolu spoustu věcí naučili, třeba jak postupovat při práci v týmu. Zjistili si, že v praxi musí pružně reagovat na potřeby zadavatele a že se vyplatí být kreativní,“ uzavřel Petr Lichý.

Výroba tisícovky venuší byla doposud počtem kusů největší zakázka, kterou fakulta dělala.