Byť se mínění veřejnosti kloní spíše proti těmto bruselským zásahům a považuje je spíše za zbytečnou byrokracii, je nutno uvést, že území Evropy bylo jedním z posledních územních celků, který nedisponoval legislativou řešící problémy invazivních druhů zvířat a rostlin – na rozdíl např. od USA či Austrálie.

Cílem nařízení je především prevence – tedy zamezení zavlečení zjevně invazních druhů a regulace šíření již přítomných druhů na území starého kontinentu. Součástí prevence je omezení či úplný zákaz dovozu, obchodu a chovu. Právě domácí chovy a obchod s živočichy byl v řadě případů významným zdrojem šíření invazních druhů.

Ke vzniku jejich soupisu dodává ředitel zoo David Nejedlo: „V seznamu invazivních druhů jsou zvířata, jejichž výskyt na našem území může mít negativní dopad na biodiverzitu – přirozenou druhovou pestrost. S tím souvisí navazující možné problémy vznikající v místních ekosystémech – např. narušení potravních řetězců v přírodě apod. V úplném důsledku mohou tyto invazivní druhy i ohrozit lidské zdraví – např. kvůli přemnožení jistých druhů zvířat schopných přenášet choroby.“

Unijní seznam je stanoven prováděcím Nařízením Komise (EU) 2016/1141 a nabývá nyní účinnosti.   Na zmíněném seznamu je nyní zařazeno 22 druhů invazních živočichů a 15 druhů rostlin.

V liberecké zahradě najdeme z tohoto soupisu celkem 3 druhy – nosála červeného (malá medvídkovitá šelma žijící v Jižní Americe), želvu nádhernou (původně žijící v USA a Mexiku, díky obchodu rozšířena po celém světě) a muntžaka malého (malý jelínek obývající jihovýchodní Čínu a Taiwan).

Ke konkrétním opatřením, jež se budou těchto zvířecích druhů dotýkat  uvádí  hlavní zoolog zahrady Luboš Melichar: „Naše skupinka nosálů je už mimo reprodukční věk a samci jsou navíc vykastrovaní, k reprodukci tudíž dojít nemůže. Želvy chováme pouze expozičně, což znamená, že o množení a odchov neusilujeme. Jediné problémy by mohly nastat u muntžaka malého. Aktuálně držíme v zoo chovnou skupinu, pokud nebude možné provozovat jejich chov ve zvláštním výjimečném režimu, budeme nuceni oddělit chovného samce od samic.“

Většina zoologických zahrad zatím volí spíše taktiku vyčkávání. V jednání jsou další legislativní úpravy. Měly by těmto chovatelským zařízením umožnit výjimky v pokračování chovů invazivních druhů, pokud bude zabezpečen chov tak, že zvířata nebudou moci proniknout do tuzemské přírody.