Děti, ohrožené domácím násilím či zneužíváním, jsou v tuto chvíli bez potřebné pomoci a podpory. Bez podpory jsou nyní také lidé pečující o své blízké, kterým chybí denní a týdenní stacionáře. Zástupkyně ombudsmana se obrátila na ministryni práce a sociálních věcí a na ministra zdravotnictví, aby urychlili rozvolňování terénních a ambulantních služeb.

“Ohrožené rodiny s dětmi patří k těm nejvíce zasaženým stávající situací. Obtížně se orientují v přijatých opatřeních, v mnoha z nich došlo ke ztrátě příjmů a jsou vysoce ohrožené například ztrátou bydlení. Uzavření škol pro děti a omezení volného pohybu osob může vést k vyostření mnohdy již problematických vztahů v rodinách,” vysvětluje zástupkyně ombudsmana a dodává: “Právě těmto rodinám chybí sociálně aktivizační služby, které byly v době epidemie pozastaveny. Bez jejich preventivní činnosti může docházet k eskalaci domácího násilí především vůči ženám a dětem. Je proto třeba znovu zahájit jejich terénní a ambulantní činnosti a uspíšit návrat poskytování služeb v potřebném rozsahu a formě. Intervence, poskytované telefonicky nebo online, nejsou dostačující.”

“Lidem, pečujícím o své blízké, dnes chybí týdenní a denní stacionáře a další odlehčovací služby. Pečující jsou dlouhodobě přetíženi, což má mimo jiné dopad také na jejich celkové zdraví a zvládání běžných životních situací. V tuto chvíli jim chybí pomoc a podpora. Jsou odkázání v péči o své blízké, kteří často patří k rizikovým skupinám ohroženým koronavirem, pouze sami na sebe,” říká zástupkyně ombudsmana Monika Šimůnková. Po ministryni práce a sociálních věcí Janě Maláčové také požaduje, aby řešila finanční situaci lidí, kteří službu týdenních stacionářů za běžných okolností využívají. Jde totiž o to, že za tyto služby musí i nyní určitou část platit, přestože je nevyužívají. Kromě toho však musí platit jiné služby, které jim v domácím prostředí mohou být poskytnuty. Platí tedy dvakrát.

“Ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha jsem pak požádala o přehodnocení výjimek z povinnosti mít na veřejnosti zakrytá ústa a nos rouškou, protože mnoho lidí s postižením nemůže toto opatření z objektivních důvodů dodržet. Jedná se zejména o lidi s těžšími formami tělesného, mentálního nebo kombinovaného postižení, kteří si nejsou schopni roušku nasadit nebo s rouškou dýchat. Výjimkou nejsou ani lidé s psychosociálním postižením, u kterých může rouška zhoršit duševní onemocnění a jeho projevy. Tomuto požadavku již bylo částečně vyhověno,” uzavírá Monika Šimůnková výčet problematických bodů, se kterými se obrátila ve středu 29. dubna na ministra zdravotnictví a ministryni práce a sociálních věcí.