Jak ukázaly čerstvé údaje, námi obhospodařovaná evropská populace zůstává i nadále životaschopná a geneticky zdravá (435 jedinců v 38 institucích), na rozdíl od severoamerické populace (11 jedinců ve 2 zoo), která vymírá a nadto se potýká s příbuzenskou plemenitbou. „To, že populaci siků vietnamských se v evropských zoo dobře daří, dokládá i skutečnost, že za rok 2021 evidujeme 108 narozených kolouchů (44 samců, 52 samic, 12 jedinců neurčeného pohlaví), což je nejvyšší porodnost za dobu ostravského vedení plemenní knihy, tj. od roku 2015.

Ve stejném časovém rozmezí došlo k přesunům 29 jedinců mezi institucemi v rámci EEP (EAZA ex situ program) i mimo sledovanou populaci (3 jedinci), čímž se obměňuje genetika chovů a koriguje přílišné či nežádoucí šíření vybraných genů,“ popisuje výzkumník a držitel plemenné knihy siků v Zoo Ostrava, doc. Jan Pluháček.

Jakými nástroji tedy ostravská zahrada koordinuje populaci?

Přestože se jedná o druh, jehož chov není nijak zvlášť náročný, nezastupitelnou roli hraje právě dobře zvolený management chovu, který je v souladu s nastaveným EEP. Programy EEP jsou pod záštitou Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA), která nejen sjednocuje evropské zahrady, ale taky dohlíží, že je s jedinci/chovy druhu zacházeno v souladu s nastavenými pravidly. „V našich podmínkách používáme jako nástroj regulace pro udržení genetické rozmanitosti v populaci strategii „Nechat množit a regulovat“ (Breed and cull), která se nejvíce blíží i přirozené situaci v přírodě. V praxi to znamená, že zoologickým zahradám, kterým legislativa umožňuje strategii praktikovat, je doporučeno chovat klasická chovná stáda, která se mohou přirozeně rozmnožovat, čímž umožníme, že každý dospělý jedinec naplní svou reprodukční funkci. Poté na základě řady genetických analýz jsou z populace vyřazeni ti jedinci, kteří by mohli její zdraví a životaschopnost ohrožovat. Naopak ti chovatelé, kteří strategii praktikovat nemohou, by měli mít v držení jednopohlavní (samčí) stáda,“ vysvětluje Pluháček. Chovatelé samčích stád sehrávají pro populaci druhu naprosto stěžejní roli, neboť samčí stáda slouží jako genetické rezervoáry, které v případě potřeby (např. nutnost obměny chovného samce) umožňují zařazovat dospělé (sociálně i fyziologicky) samce do chovů. Zároveň to řeší problém s dospívajícími samci, kteří se v rodném stádě postupně stávají nechtěnými konkurenty chovnému samci. Podobně jako u jiných druhů uplatňujících harémový způsob života jsou i v případě siků taková samčí stáda nutností. Jejich důležitost se snažíme docílit i tím, že noví žadatelé o chov siků vietnamských získávají nejprve právě samčí stáda.