V Balikpapanském zálivu na pobřeží indonéského ostrova Borneo probíhá již patnáctým rokem in-situ projekt Zoo Ústí nad Labem s názvem Pesisir Balikpapan. Projekt se pod vedením Mgr. Stanislava Lhoty, Ph.D. zabývá především ochranou ohrožených opic kahau nosatých. „Analýza satelitních snímků této oblasti ukazuje, že se za uplynulé roky díky intenzivním ochranářským činnostem podařilo zmírnit tempo úbytku životního prostředí kahau nosatých do té míry, že by se už kolem roku 2030 mohlo zcela zastavit“, říká Stanislav Lhota. V době, kdy pobřežní lesy Indonésie mizí nebývalým tempem, jde o velký úspěch. Zpomalilo se především šíření plantáží palmy olejné. Velkou měrou se na tomto pokroku podílí spotřebitelská kampaň, probíhající v řadě zemí včetně České republiky. Kampaň požaduje přísnější a důkladnější kontrolu ekologických dopadů produkce této mimořádně kontroverzní suroviny.

Zatímco tempo šíření plantáží palmy olejné se zpomaluje, objevuje se v souvislosti s ničením pralesů nový problém. Tím je expanze navazujícího zpracovatelského průmyslu. V samotném Balikpapanském zálivu se na ničení pobřežních pralesů podílí také výstavba tří rafinérií palmového oleje. „Jde přitom o korporace, které jsou členy RSPO, tedy Kulatého stolu pro udržitelnou produkci palmového oleje. Proto jsme se na RSPO společně s koalicí Palm Oil Watch International (POWI) už podruhé obrátili se stížností, a i nadále se podílíme na informační kampani, která upozorňuje na rizika produkce palmového oleje nejen z důvodu šíření plantáží, ale i kvůli následné expanzi zpracovatelského průmyslu“, říká Stanislav Lhota. Zásadním výsledkem v této snaze je změna v prosazování principů a kritérií, které jsou podmínkou certifikace udržitelně produkovaného palmového oleje.  Certifikace se od prosince 2021 vztahují už i na zpracovatelský průmysl. „Klíčovým podnětem k této změně se staly právě detailní informace o ničení pobřežních pralesů s vysokou ochranářskou hodnotou v Balikpapanském zálivu. Tato změna ve formě mezinárodních regulací pomůže zachránit mnoho cenných přírodních ekosystémů nejen v Balikpapanském zálivu, ale i jinde po celém světě“, uvádí Ilona Pšenková.