Prezident Václav Klaus nedávno naznačil či uvedl, že nepřipravuje po skončení svého prezidentského období založení žádné strany…

…on nikdy neříkal opak. To byly vždycky pouze a výhradně spekulace médií a plašení se jeho názorových oponentů. Nikdy ani na minutu, ani na vteřinu nic takového nenaznačil ani veřejně, ani tady na této půdě (rozhovor se uskutečnil na Pražském hradě – pozn. red. ), ani v okruhu svých spolupracovníků.  Čili to není žádná změna oproti tomu, co říkal dříve. Některá média nás ubezpečovala o opaku a nyní, protože nechtějí přiznat, že to byla jejich chybná spekulace, dokonce i úmyslně matoucí, tak teď nemohou říct „odvolám, co jsem odvolal a přikazuji, co jsem přikázal“, a vydávají to za nějakou změnu postoje Václava Klause, což je nesmysl.

Ale přesto. Není to škoda, že nezakládá autenticky pravicovou stranu hájící národní zájmy, národní suverenitu a občanské a ekonomické svobody, když ODS podpořila Lisabonskou smlouvu a s TOP 09 společně nyní zvyšují daně? Možná byste souhlasil, že zde na politickém trhu taková díra je a nějaký subjekt by ji mohl vyplnit. Avšak zde asi není osoba formátu Václava Klause, která by takové uskupení vedla.

Těžko říct. Já si to nemyslím. Naše společenská a politická scéna má prokázat určitou dospělost a samostatnost a přece se nemůže upínat k jednomu člověku. Pokud by to tak bylo, tak by to o ní nevypovídalo nic dobrého. Pokud by opravdu visela na jednom člověku, tak bychom my všichni museli pochybovat o autentičnosti a zakořeněnosti těch idejí ve společnosti. Pokud totiž autentické nejsou a zakořeněné nejsou, tak je uměle nemůže nikdo tvořit a lidem vnucovat. Nezastupitelnost Václava Klause já vidím v něčem jiném. V jeho myšlení, v jeho veřejném působení a v tom žádné obavy nemám, že by se z veřejné scény vytratil někam do soukromí na chalupu. Sám avizoval, že se nestáhne a neodpovídalo by to ani jeho naturelu. Společenské dění bude nadále komentovat. A určitě bude psát i věci jdoucí do hloubky a možná odbornější než teď, když na to nemá tolik čas. V tom bude možná přínosnější, než aby zkoušel nějaké donkichotské politické pokusy.

Pan prezident teď až po několika letech ratifikoval dodatek k Evropské sociální chartě. Sociální demokracie hrozila před tím, že dá věc k Ústavnímu soudu. Nemůže to vypadat, že podlehl nátlaku ČSSD a zalekl se sporu?

To já si myslím, že hrozba ústavní žalobou by u něj vyvolala přesný opak. Ne snad z nějakého trucu, ale aby prokázal, že taková žaloba by byla svrchovanou hloupostí. Z české ústavy plyne, že Česká republika nemůže uzavřít smlouvu, pokud s tím nevysloví souhlas tři subjekty: prezident, Poslanecká sněmovna a Senát. Je to úmysl ústavodárce, aby nebylo snadné, aby se kdokoli jménem celé republiky zavazoval jménem celé republiky k věcem daleko přesahujícím různá volební období...

...ne, já nezpochybňuji ústavní právo prezidenta sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy. Jen jestli naopak nemůže být ten podpis, respektive ratifikace, vnímán jako defétismus a důsledek toho, že ČSSD začala křičet.

Je nesmysl, že by se prezident obával toho, co udělá ČSSD. Sociální demokraté křičeli o této věci před rokem, před dvěma lety, před pěti lety a nic se nestalo. Rozhodně to nebyla jeho reakce na něčí křik. Nesedím v Klausově hlavě, abych znal všechny jeho osobní motivy. Myslím si, že mu prostě nestálo za to být někde líčen jako člověk, který trucuje. To je můj odhad.

Přestože je prezident Klaus výrazným kritikem EU, tak stále hovoří o tom, že naše členství v EU nemá alternativu. Uvedl jste, že do jeho hlavy nevidíte, ale myslíte si, že kdyby například daně v EU byly harmonizovány a vznikla by jediná fiskální politika, tak už by řekl: „Dost, teď už přestává všechno, a proto musíme vystoupit“? A ještě podotázka: neměl by to podle vašeho názoru v takový okamžik udělat?

Ano, v takovém případě by to měl udělat. Já si dokonce i myslím, že by to udělal. Vycházím z toho, že Václav Klaus je člověk logicky, exaktně uvažující a že u všeho poměřuje výnosy a náklady. Samozřejmě ve své analýze nákladů a výnosů se nemusí s leckým shodovat, může se i ve svém posouzení mýlit. Rozhodně ale není člověkem, který nad tím uvažoval na základě nějakých měkkých dat, pocitů, předsudků či atmosféry. Vyhodnocuje, jaké náklady a výnosy má naše členství, a nepochybně se neobává racionálně přemýšlet o výnosech a nákladech zahájení procesu eventuálního vystoupení.

Proč si ostatně zakazovat myslet o různých variantách. Hýbe se ledacos, tak proč si něco takového zakazovat do budoucna. Pokud by ve své analýze výnosů a nákladů došel k názoru, že náklady zahájení takových procesů by byly nižší než výnosy a byl by si tím jist a měl by pro to dostatek argumentů, tak si myslím, že by z toho nějaký postoj vyvodil. Určitě ano. To by ale nebyla změna jeho názorů, nýbrž přehodnocení výnosů a nákladů, které se pochopitelně v čase mění. A to vidí každý. Mění se náš užitek z členství. Já si myslím, že se neustále snižuje. Náklady se zvyšují, o tom není pochyb. Teď je jen otázka, kdy vyhodnotí, že se tyto křivky protnou. Podle mě se proťaly už dávno. Podle Václava Klause se ještě neproťaly. V momentu, kdy by se podle něj proťaly, tak by si nezakazoval takové závěry.

Myslíte si, že současný vývoj v EU povede k čím dál větší centralizaci, nebo dezintegraci? Nebo oba procesy probíhají paralelně? A nemůže se stát, že tlak jedním směrem a tlak v protisměru povede k tomu, že to praskne?

Určitě platí to druhé. Oba procesy, dostředivé i odstředivé, jsou paralelní. Existují významné mocenské a zájmové skupiny, které mají profit ze stále tužší centralizace, pak ale existují čím dál více se emancipující síly, které vidí, že to utahování šroubů a neustále větší centralizace je neúnosná. Mám pocit, že ta druhá skupina více rezonuje s pocity normálních lidí jakékoli členské země. Kdybychom otázky týkající se evropské integrace položili těm nejbohatším a těm nejmocnějším, tak dostaneme procentuálně úplně opačné výsledky, než kdybychom tyto otázky položili úplně normálním lidem, kteří chodí do práce, vydělávají, platí daně a kupují si zboží.