V rozhovoru pro ParlamentníListy. cz známý lékař vysvětlil, že není možné za takových okolností chtít, aby péče o pacienty byla u nás stejná dřív.

Co říkáte na to, že senát na návrh Rusnokovy vlády zákonným opatřením schválil zvýšení plateb za státní pojištěnce, což by mělo pomoci téměř pěti miliardami korun českému zdravotnictví?

Teď už dopadla kosa na kámen. Je to moudré rozhodnutí pana Rusnoka, protože by určitě nechtěl, aby mu zkolaboval zdravotní systém, protože by to bylo mnohem horší než kolaps jednoho dolu, který zaměstnává tisíc pět set lidí. To je samozřejmě také problém, ale připustit kolaps celého zdravotnictví je absolutně politicky nemožné. Takže jsem vůbec nepochyboval o tom, že politici peníze přidají, ale nevěděl jsem kolik. Ale nakonec jich dali málo. Když poslouchám komentáře lidi, kteří se v ekonomice zdravotnictví vyznají, to nebude stačit, je to jen na překlenutí nejhorší doby.

Ale chápu, že premiér Rusnok nemůže dělat opatření, která by měla dlouhodobou platnost, ale snaží se alespoň vyřešit situaci na přechodnou dobu, kdy je u vesla, než se chopí moci další vláda. Necelých pět miliard podle odborníků, kteří se financováním zdravotnictví zabývají, určitě nebude stačit, ale určitě pomůže tomu, aby zdravotnictví na nějakou dobu žilo.

Opravdu by byla situace zdravotnictví tak vážná, že by mohlo dojít ke kolapsu, kdyby se platby nezvýšily?

Jsem přesvědčen o tom, že kdyby tyto peníze nepřišly, byla by jen otázka pár měsíců, kdy by nemocnice byly úplně na dně, kdy by přestali dodavatelé léků, zdravotnického materiálu a možná i jiní dodávat do nemocnic. Už teď omezuje většina českých nemocnic provoz, protože když máte nerovnováhu mezi penězi a službou, tak máte dvě možnosti: můžete přidat peníze, nebo ubrat péči. A to uděláte tím, že buď ji omezíte v kvalitě, nebo ji omezíte v kvantitě. Omezit zdravotnictví v kvalitě  je velmi obtížné, už by se nikdo neodvážil, abychom operovali, jako jsme operovali před dvaceti, třiceti lety, nebo abychom léčili pacienty léky, které jsme v té době používali. Navíc by dnes byl takový způsob léčení odborně označen za postup non lege artis (postup, který neodpovídá nejvyššímu vědeckému poznání – pozn. red.) a byl by u soudu napadnutelný. Ptali by se, proč jste neudělali to nebo ono. Kdybyste  řekla, že na to nemáte peníze, soudce by těžko takové vysvětlení bez rizika pro vás přijal. Takže musíte léčit, jak se dnes má. V kvalitě zdravotnictví tedy omezit nejde. Jediná možnost, co se dá dělat, když je nerovnováha mezi zdroji a službou, je omezit péči v kvantitě. A to se už dneska děje, že se ošetří v daném intervalu méně lidí, než se ošetřilo dřív, protože to je jediná cesta, jak se k rovnováze mezi penězi a službou můžete přiblížit.