Právě do víru této části velkoměsta se nejen ve dne, ale pravidelně i od půlnoci do ranních hodin, totiž členové zdejšího oddělení státní policie vrhají. V době, kdy většina běžných obyvatel uléhá ke spánku nebo se mu již poddává, právě jim nastávají nejkrušnější chvíle.

Krátce po jedné z prosincových půlnocí, kdy se rtuť teploměru pohybuje lehce okolo nuly a ven by psa nevyhnal, se na pouť po pražské "čtvrti hrůzy", tedy Žižkově, vydávají i ParlamentníListy.cz.

Prvním úkolem, který má "naše" hlídka vedená nadstrážmistrem Lukášem Dvorským, je nalézt Libanonce, kterého postrádá jeho manželka. Po dvaceti minutách marného hledání nezvěstného policisté dostávají informaci ze služebny. Libanonec už je na světě.

Nezvěstný je nalezen

"Našli ho na záchytce na Bulovce," tlumočí s chápavým úsměvem policista redakci. Právě záchytka je podle něho velmi častým místem, kde jsou "nezvěstní" z lokality nalézáni.

Po uzavření případu Libanonec se vrháme do potemnělých zákoutí a temných míst jedné z údajně nejnebezpečnějších částí Prahy.

Navzdory očekávání jsou ale žižkovské uličky i zákoutí poměrně klidné. "Natrefili jste zrovna na velmi poklidnou noc, jindy se nezastavíme," říká trochu zahanbeně Lukáš Dvorský. Při obhlídkách vytipovaných míst, kde se obvykle zdržují bezdomovci nebo další živly, tak ParlamentníListy.cz seznamuje prozatím alespoň se svým osudem.

Z elektrikáře policistou

"U policie jsem 2,5 roku, ta práce mě baví, vidím v ní smysl, je hrozně různorodá. Vyučil jsem se elektrikářem, ale nikdy jsem to nedělal, jsem z Ostravy, tam práce není," uvádí pro ParlamentníListy.cz. Policejní angažmá ale bere, i přesto, že jej velmi baví, jen jako přechodné. Důvod? Peníze. Jeho plat nyní činí 17 300 čistého. A na rozdíl od většiny dalších českých zaměstnanců nemá už žádnou možnost, jak si přivydělat.

Další reportáže ParlamentníchListů.cz čtěte ZDE

Dítě nebo policie. Ne obojí

A ani jeho vyhlídky na budoucnost nejsou příliš nadějné. "Vzali mi deset procent z platu, od nového roku to má být dalších sedm a půl, z toho vážně nejde normálně žít," říká policista. Jeho partnerka se živí stejně jako on, v současnosti oba bydlí na policejní ubytovně. Jsou mladí, neplánují rodinu? "Dítě si v této situaci opravdu dovolit nemůžu. Pokud bych v budoucnosti měl volit mezi policií a dítětem, zvolil bych si ale potomka," tvrdí strážník.

Jeho poutavému vyprávění je ale konec ve chvíli, kdy narážíme na existenci potácející se poblíž Lipanské ulice. Jde o zdejší známou firmu, problémového bezdomovce. Tentokrát je relativně v pořádku, pomineme-li evidentně podroušený stav, zápach a bezvýchodnost jeho situace. A tak jej po legitimizaci propouští.

V domě hrůzy čekalo překvapení

Dramatická část nočního zátahu nás ale ještě čeká. Vstupujeme do strašidelně působícího drážního domku Českých drah, polorozbořené ruiny, která děsivě působí i za bílého dne. V půl třetí ráno má punc strašidelného zámku. I přesto není opuštěná. "Haló, je tu někdo?" volá nadstrážmistr. Z útrob domu mu v odpověd zazní nesrozumitelné huhlání. "Oblečte se a vylezte," přikazuje policista.

Zjev, který se vzápětí objevuje, připomíná člověka jen vzdáleně. Vyhublý, špinavý a evidentně vážně nemocný muž snědé pleti v záři reflektorů policistovy svítilny působí spíše jako výjev z béčkového hororu. "Nechtě me tady, mám bércák," žadoní poté, co se představí a policisté přes vysílačku ověřují jeho totožnost. Doklady nemá. Nečekaně.

"V žádném případě, nemáte tady co dělat. Za hodinu přijedeme znovu, pokud tu budete, půjdete s námi," vyhrožují policisté a vyvádí kulhajícího a zuboženého muže, který se představil jako Petr Stojka, z domu. "Je to obrovský problém, lidé tu přespávají velmi často, hlavně v zimě. České dráhy měly ten domek už dávno zbourat, ale zatím se o tom pořád jenom mluví," komentuje Dvorský situaci a pohledem vyprovází muže, jehož jediným majetkem je kromě oblečení ošoupaný hadr, kterým byl přikryt, a lahev s pitím.

Z "domu hrůzy" pokračujeme do místního vyhlášeného podniku. Gay bar Party house je proslulý jako shromaždiště narkomanů, prostitutů a dalších pochybných existencí. Sem si ale policisté ve dvou netroufnou.

Do baru ve čtyřech. Radši s parťáky

"Chodíme tam radši ve čtyřech, je to jistější," vysvětluje ParlamentnímListům.cz praxi kontrol barů a podniků. Do baru tak vyráží spolu s dalšími policisty s trojky. "Jeden z nich je můj někdejší parťák z Bohnic," ukazuje na příchozí dvojici. "V Bohnicích ale byla nuda, tady to žije," vysvětluje důvod změny působiště.

Hosté, kteří jsou z velké části policistům již známí, se nechají legitimovat bez potíží. Při procesu se najde čas i na hodnocení současné praxe policie pod vedením nového šéfa, Jana Kubiceho. "John nebo Kubice? Rozdíl jsem nepoznal," krčí rameny Lukáš Dvorský.

Ručičky hodin se blíží třetí hodině ranní, redakce hlídku opouští. V Party house se tentokrát nezdržovala žádná hledaná ani podezřelá osoba. Hlídka ale s prací ještě rozhodně nekončí. Čekají ji další čtyři bezesné hodiny. Nebo víc...