Fízloval Havla, dnes řídí fekální vůz: Vztahy jsme měli super

22.12.2011 10:25 | Zprávy

Dva zcela rozdílní lidé, úctu k Václavu Havlovi přitom sdílí oba. Dva české deníky přinesly k osobě Václava Havla rozhovory s téměř protikladnými respondenty. "Bylo to, jako když zhasne svíčka, tak tiché,“ řekla k Havlově smrti pro Aktuálně.cz sestra Veritas Holíková, která pečovala o prezidenta od letošního léta. "Byl to úplně normální člověk, který si najde i s uniformou společnou řeč,“ svěřil pak pro deník Blesk bývalý příslušník VB, tedy tzv. esenbák. Ten Havla sledoval dlouhá léta na jeho chalupě na Hrádečku.

Fízloval Havla, dnes řídí fekální vůz: Vztahy jsme měli super
Foto: Hans Štembera
Popisek: Václav Havel: Devátý prezident Československa, první prezident České republiky

Policista Jiří Dvořák je dnes v důchodu a přivydělává si v Trutnově na jatkách, kde řídí fekální vůz. Na nedávno zesnulého exprezidenta vzpomíná téměř jako na kamaráda, uvedl k jeho osobě bulvární deník Blesk.

Dvořák se deníku kromě jiného svěřil, že měl s Havlem velice dobré vztahy. „Myslím, že vztahy jsme měli super. Když jsme ho tam hlídali, on se k nám – alespoň ke mně – vždycky choval velice slušně. Hodně na mě zapůsobil takovou dobrosrdečností. Vždycky mě oslovoval pane Dvořák,“ zmínil na konto bývalého českého a posledního československého prezidenta.

Prozradil, že Havel byl pro Státní bezpečnost zajímavá osoba a tak proto jej sledovali v osmdesátých letech několik let. „Byl to úplně normální člověk, který si najde i s uniformou – a to jsem fakt nechápal – nějakou společnou řeč,“ uvedl dále.

Prý s Havlem policisté jeho ražení skutečně jezdili úplně všude - nakupovat, na poštu, všude, kam se hnul.

Napřed měli na Hrádečku budku, pak chaloupku

„On byl hlídanej Státní bezpečností. Ti když zjistili, že tam přijel, tak nás tam nasměrovali. My jsme se postavili přímo před něj, tam jsme měli volhy, střídali jsme se. Pak si tam státováci postavili na sledování takovou buňku. Ale potom se jim asi zdálo, že to blbě vypadá, tak o kus dál vybudovali takovou chaloupku. Já s nimi v kontaktu nebyl.“

Prý již přemýšlel, že by vyrazil Václavu Havlovi do Prahy na pohřeb, ale neuvolní jej z práce.

„Rád bych se podíval, protože jsem se s ním v Praze setkal. To bylo na zasedání Mezinárodního měnového fondu. Já tam sloužil jako policista, hlídal jsem parkování. Najednou zastaví auto, vystoupí pan Havel a řítí se ke mně. Hned mě poznal, tak jsme si potřásli rukama. Jeho slova si pamatuju: Co tady děláte, pane Dvořák?“ svěřil se policista deníku dále.

Pak jej viděl ještě jednou, když přijel na festival do Trutnova. „Přišel jsem k němu a povídám: Pane Havel, co kdybyste mi udělal do tý hlídkový knížky aspoň jednou kontrolu, když už je po revoluci? Tak mi tam vymaloval pěkný červený srdíčko,“ dodal.

Estébáci jej měli vynervovat

Blesk pak ještě připsal, že Státní bezpečnost (StB) začala Václava Havla pravidelně odposlouchávat v bytě sice již v roce 1966. ale až po zveřejnění Charty 77 začaly ony proslulé sledovačky – esenbáci i estébáci se pak Havlovi věšeli na paty, parkovali před jeho domem, vysedávali před dveřmi a zjišťovali totožnost každého, s kým mluvil. V nejhorších dobách chodili tajní dva kroky za Havlem, nakukovali mu do nákupního košíku, vytlačovali ho z chodníku mezi jedoucí auta, poškozovali mu vůz, zabavovali technický průkaz. Někdy jej nepustili ven z domu – jídlo pak Havlovi házeli sousedé.

 „Přesto se s tajnými policisty snažil udržovat lidský vztah, slušně je oslovoval, nabízel občerstvení a ve špatném počasí je dokonce zval dovnitř. Obyčejně šlo o jednostrannou aktivitu, někdy ale uspěl a tajní mu oplatili stejnou mincí. Jistý estébák jménem Viktor Špirk mu na konci 80. let umožnil několik tajných schůzek se ženou Olgou,“dodal k tomu bulvární deník.

Nechtěl už od nemocnice, chtěl zemřít na Hrádečku

Ze zcela jiného soudku pak je rozhovor na serveru Aktuálně.cz. Sestra Veritas Holíková, která pečovala o prezidenta od letošního léta, totiž prozradila, že Havel nechtěl své poslední dny strávit v nemocnici a ani si nemyslí, že kdyby tam byl hospitalizován, že by mohl žít déle.

„To si nemyslím. Chtěl umřít doma na Hrádečku a často to opakoval. Jeho žena i jeho osobní lékař Tomáš Bouzek mu slíbili, že ho v žádném případě nenechají převézt do nemocnice,“ uvedla sestra.

Podle ní Havel zažil mnoho dlouhodobých pobytů v nemocnicích a to prostředí mu vadilo. „On měl rád své věci, svůj pořádek, své lidi kolem, měl rád květiny, pravidelně se kupovaly gladioly, na které se rád díval. To mu dodávalo jistotu, že je o něj postaráno, jak si představoval. Chtěl rozhodovat o svém osudu, což se mu podařilo až do konce,“ zmínila dále pro Aktuálně.cz žena zahalená v řádovém rouchu sester boromejek.

Podle jejích slov byl prý Havel smířen s tím, že se blíží smrt a nebál se otevřeně o ní mluvit. Ovšem v den, kdy umřel, zřejmě nevěděl, že přichází jeho konec.

„Myslím si, že ne. To ráno jsme spolu mluvili, o tom, co bude dělat. I mě překvapilo, že zemřel, nečekal to nikdo z nás,“ svěřila dále pro server řádová sestra.

Bylo to, jako když zhasne svíčka

Večer předtím dokonce exprezident plánoval i Vánoce, projevil přání, že by rád zůstal na Hrádečku a byl by rád, kdyby paní Dagmar přijela.

„Byli jsme tam jen já a paní Dagmar. Já jsem převzala službu v sobotu večer, mluvila jsem s ním několikrát v noci, když nemohl spát. Ráno jsme spolu mluvili mezi 7 - 7:30, kdy se půjde mýt. Poslední věta, kterou jsem od něj slyšela, byla: ´Já chci ještě spát, přijďte tak za hodinu´. Což běžně dělával. Když jsem tam kolem deváté hodiny byla, ještě spal. Když jsem ale přišla v půl desáté, zdálo se mi, že se jeho dech zpomaluje a stává se mělčím, že se něco mění. Takový dech mají lidé, kteří se blíží smrti. Záhy mezi 9:45 až 9:50 najednou přišla chvíle, že se už nenadechl. Bylo to, jako když zhasne svíčka, tak tiché,“ uvedla pak k samotnému skonu.

Je také přesvědčená o tom, že Havel byl smířený s Bohem. „Myslím, že určitě. Vědomě se připravoval na smrt. Věděl, že se blíží k posledním dnům svého života. Když o tom mluvil, tak říkal, že člověk má za sebou nechat pořádek a vzpomínky. Pořádal své věci, měl rozepsanou hru, kdykoliv mohl, tak šel - říkal tomu úřadovat. Byl rád, když se mu dobře dýchalo a mohl psát,“ dodala sestra boromejka a zdůraznila, že Havel zemřel takovou smrtí, jakou si přál. Poslední pomazání ale nepřijal.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: olb



Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Správa železnic: Rekordní investice umožní další rozvoj, začne výstavba rychlotratí

7:23 Správa železnic: Rekordní investice umožní další rozvoj, začne výstavba rychlotratí

Správa železnic bude mít v příštím roce na obnovu tratí a stanic k dispozici 62,7 miliardy korun. To…