Její publikum ji milovalo. Část lidí se ale stáhla v roce 1996, kdy Helena Růžičková kandidovala do senátu za KSČM. „Dostala jsem solidní nabídku a jako slušný člověk jsem ji zvážila a přijala. Chtěla jsem pomáhat opuštěným dětem, starým lidem a zvířatům. To, že to nevyšlo, je věc jiná," říkala vždy Růžičková.

Komunistka nikdy nebyla, nebyla ani v žádné straně. Paradox byl v tom, že právě komunisté ji koncem 70. let zakázali na víc než dva roky účinkovat. Nejvíc ji paradoxně pomohla kolegyně a komunistická aktivistka Jiřina Švorcová. „Jiřina byla jedna z mála upřímných, solidních a hlavně slušných lidí v té době. Nebyla křivák a strašně lidem nesmírně pomohla. Mnozí ji pak ani nepozdravili. A pokud nepomohla, rozhodně neublížila," říkala Helena.

„Helena nedělala rozdíly mezi lidmi. Ale co se týče lidí, kteří ubližovali, tak to byl třeba tolik do nebes vynášený Vladimír Dvořák z Televarieté, který byl ten, který dával ty zákazy a s umělci se moc nemazlil. To málokdo ví. Nebo někteří kolegové v divadle, kteří pak převlékli po revoluci kabát," vzpomíná blízký přítel Růžičkové, herec a kabaretiér Václav Glazar.

Patronka dvou dětských domovů