Jak se čte Tajná kniha o intimním Václavu Havlovi? Blbě

17.09.2011 13:59 | Zprávy

RECENZE Autorka, spisovatelka, scénáristka, milenka a žena rozprostírá na dvě stě padesáti stranách příběh, který ihned po prvních článcích v médiích zaznamenal nečekaný ryk. Důvod? Titul údajně popisuje intimní chvilky s Václavem Havlem, jenž se od všech spekulací jednoznačně distancoval.

Jak se čte Tajná kniha o intimním Václavu Havlovi? Blbě
Foto: Hans Štembera
Popisek: Václav Havel

Je to Havel, není to Havel, proč by to byl Havel, proč by to nebyl Havel?! Až fanaticky posedlí novináři v tištěných médiích začali ihned po uvedení publikace v prodeji hledat vodítka, kterými by doložili, že Obermannová ve svém deníkovém vyprávění vzpomíná na legendu samizdatu a prvního porevolučního prezidenta. Někteří dokonce přinesli jasné důkazy: datum narození fiktivního hrdiny prý souhlasí s tím Havlovým, popis svraštělého těla taktéž.

PSALI JSME:

Pravda: jediné, čím si tato kniha zaslouží pozornost, protože nejde o literaturu, ale o spisky na úrovni plytkých povídání Pawlowské, Nesvadbové a dalších podobných dam, jsou vynikající popisy. Obermannová má oko scénáristky, které se podepsalo mírou nebývalou i na mnoha stranách Tajné knihy. Pasáže, v nichž zachycuje různé situace, osoby, dialogy či (kurzívou zdůrazněné) niterní pocity patří k přednostem Tajné knihy.

Vše o Václavu Havlovi čtěte ZDE

Je to tedy o Havlovi?

"Já jsem nepoužila jeho jméno, to děláte vy. A nebyl to kalkul. Nemyslíte, že kdybych chtěla, aby se ta knížka líp prodávala, tak bych naopak podporovala domněnky, že to je právě o Havlovi?," odpovídá Obermannová v rozhovoru na otázku podobně jako hlavní hrdinka filmu Základní instinkt, tedy úspěšná spisovatelka Catherin Tramellová. Ta o vraždě, o které píše ve své knize, tvrdí: "Já jsem ho nezabila. Myslíte si, že bych ho zabila stejně, jak jsem to popsala v knize? Nejsem přeci tak hloupá...Ta kniha je mé alibi."


ÚRYVEK Seš malinkej, drobounkej. Seš věchýtek. Máš svraštělou kůži a visí na tobě, jak seš pohublej. Jak seš starej. Seš dítě. Největší Čech. Musím na to přestat myslet. Jde to snadno. Seš totiž nádhernej...


Ale Obermannová, která má mimochodem stejné příjmení jako další hrdinka ze Základního instinktu, k osobě možného Havla uvádí:

"Každý člověk je zodpovědný za své činy. Tedy - teoreticky - i ženatí muži. Takže - teoreticky - když se někdo přátelí se spisovatelkou, ona se tím inspiruje a on se v nějaké podobě ocitne v její knize, nemusí se ho autor ptát na dovolení. Spisovatel má právo napsat o své lásce ke kopáčovi, stejně jako k někomu jinému. Není to ten případ, jako když se například nějaká sekretářka pod vlivem toho, že potkala někoho významného, promění ve spisovatelku."

Ano, nebudeme si hrát na slepou bábu, o Havlovi to celé je. Jeho manželka Dagmar Havlová, dříve Veškrnová, je v knize popisována jako nepříjemná "stíhačka", která když Havlovi volá, tak on se klepe a telefon nemá nikdy z dosahu více jak jednoho metru. O Havlové se zřejmě píše jako o Centrále, která občas odvolá prezidentské auto, ale jinak má vždy a vše pod kontrolou. Tedy alespoň se o to snaží.

Tramtará = sex

Pokud byste chtěli číst Tajnou knihu kvůli intimnostem, čímž myslíme ty největší, tak po ní nesahejte. Sex je zde formulován velice chytře a stručně: tramtará. To je celé. Intimní popisy nahého Havla jsou však vybarveny náležitě.

Příběh samotný vlastně ani neexistuje. Jde o deníkovou story ženy s dětmi, spisovatelky s nápady a chvíli bez nich, případně paní se zlomenou rukou. Běžné dialogy, nudné chvíle rovnající se desítkám stran. Čtenář se ve finále skutečně těší jen na to, až si zase přečte, co ten Havel vlastně dělá. Že prý chce před smrtí ještě kouřit, aby si naposledy užil, že je něžný, že u něho bydlela prateta...


ÚRYVEK Myslím, že ti člověk může úplně propadnout. Nemám k tomu daleko a je to nádherný. I když mě bolí břicho, točí se mi hlava a vrávorám. Pořád se stydím. Jasně že ty mě taky. Že máš se svým ostychem potíže. V tom jsme si podobný. Taky překonáváš ostych drzostí. Málokdo chápe, že takhle se chovaj ty nejplašší.


"Můj největší Čech je pro mne symbolem člověka, který navzdory tomu, že ztělesňuje ideál pravdy a že byl národem uctíván, je dnes dost opuštěný a smutný. Proto vám připomíná Václava Havla," řekla Obermannová. Pokud by ale Tajnou knihu četl cizinec a výraz Největší Čech by si nepřeložil, asi by tohle tvrzení vůbec nepochopil. Žádná gloriola, žádné udatné činy, jen občasné zdůraznění, kdo ho kde poznal a jak na něho reagoval.

Tajná kniha je vlastně první kniha svého druhu u nás. Za posledních třicet let nevyšel jediný titul, který by takto jednoznačně popisoval setkání s významným politikem. Od vernisáží po ložnici. Havel se od ní distancoval, autorka mlží, Dagmar Havlová uraženě mlčí. A čtenáři podle očekávání kupují, kupují a kupují.

O AUTORCE:

Irena Obermannová je česká spisovatelka a dramaturgyně. Vystudovala dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU, je autorkou několika rozhlasových pohádek. Byla dramaturgyní diskuzních pořadů a autorkou reportáží České televize se kterou spolupracuje dodnes. V roce 1996 debutovala jako spisovatelka knihou Frekvence Tygra, výrazný úspěch jí přinesl až Deník šílené manželky (1998), který byl vydán i v zahraničí a v roce 2000 se stal předlohou pro stejnojmenný televizní film. Irena Obermannová je také autorkou námětu televizního seriálu Ulice a scénáře k Ordinaci v růžové zahradě.


ÚRYVEK  "Nechceš si to pověsit do skříně?" ptám se. "To můžu," směje se. Tramtará.
Centrála volá třikrát. Největší Čech sebou pokaždé trhne. Odcházím z místnosti. Nechci ho takhle vidět.


Knihu k recenzi poskytnulo nakladatelství MOTTO

JINÉ RECENZE:

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Tomáš A. Nový

Mgr. Jana Pastuchová byl položen dotaz

Jak podle vás zajistit práci seniorům?

Pravda je, že doba jde dopředu a lidé ve starším věku se mají problém ,,jít s dobou". Ale podle mě to bude problém i do budoucna, třeba pro dnešní 30. Za 30 let mohou řešit stejný problém jako senioři dnes, protože i když jsou třeba technologicky zdatnější než dnešní starší generace, tak za těch 30 ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Hospodářská komora: Soutěž, která má podpořit zájem mladých o řemesla a technické obory

19:39 Hospodářská komora: Soutěž, která má podpořit zájem mladých o řemesla a technické obory

Za účasti ministra školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláše Beka, ministra průmyslu a obchodu Lukáše…