"Neměl jsem ambici být politik. Když ale vidím něco, co se mi nelíbí, tak se snažím přijít s řešením, jak to změnit. A jelikož mi už bylo čtyřicet a jsem nezávislý nestraník, nemám jinou možnost, než kandidovat na senátora nebo prezidenta," říká v sobotním rozhovoru pro deník Právo Okamura. Jelikož toho chce ale Okamura změnit v České republice co nejvíc, rozhodl se záhy po svém zvolení na post senátora kandidovat i na prezidenta. "Mým cílem ale není funkce, funkce je nástroj, jak mohu uskutečnit své vize. Proto potřebuji co největší vliv a nejsilnější mandát," upřesňuje. Zároveň přiznává, že ve své snaze naráží na překážky, které mu kladou nejenom lidé, ale i média.

"Potíž je ale nejen to, že jako národ nadáváme v hospodě a u televize, ale že pošlapeme každého, kdo se chce pokusit o změnu. K tomu se přidají média, která člověka dehonestují a která si pletou svobodu slova se svobodou lhát," stěžuje si Okamura. Jako politik pak sice podle svých slov více tíhne doleva, jde mu ale především o to, aby šla republika dopředu. "Nejde mi o to, zda někdo patří k levici či k pravici, ale chci lidi spojovat. Vždy podpořím jakékoli veřejné dobré řešení, i když ho navrhne KSČM nebo ODS, a stejně tak budu proti špatné myšlence," má jasno senátor.

Momentálně ale Okamura řeší závažnější problém, než to, jak spojovat lidi. I když postoupil do druhého kola prezidentského klání s dostatkem potřebných hlasů, důkladná kontrola ministerstva vnitra dopadla v jeho neprospěch. Okamura tak podal stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který má v celé záležitosti rozhodnout. "Minulý pátek jsem byl odhodlaný to nechat být, ale když jsem o víkendu zjistil, že lidé místo trvalého pobytu uvedli poštovní adresu, tak to je něco jiného," vysvětlil svou stížnost. Zároveň ale dodal, že rozhodně nechce "kvůli nějaké malichernosti" čekání na nového prezidenta prodlužovat.