A on se potom narodí v chudém betlémském chlévě. Proto se také v časných ranních mších, kterým se říká roráty – z latinského roráte  tj. rosu dejte,  zpívá ono Ejhle, Hospodin přijde a všichni svatí jeho s ním, a bude … a to třikrát po sobě, vždy o tón výše, aby pak následovalo Rosu dejte nebesa shůry, a spravedlivého dštěte oblakové….

Kdopak by v dnešní uspěchané době chodil za ranní tmy do studeného chrámu zpívat roráty. Jednodušší je navštívit vyhřátý „chrám konzumu“ – supermarket, kde už od konce září do vás „tlačí“ čokoládové Mikuláše a vánoční kolekce a české vánoční koledy se vám snaží znechutit už od poloviny listopadu. Zatímco krásné české rorátní zpěvy, nemající v evropské hudební tradici obdobu, upadají v zapomnění.

S počátkem adventu se také na návsích a náměstích českých vesnic a měst rozzáří vánoční stromy, tu bohatě, jinde skromněji, ozdobené. Ten na „Staromáku“ prý zdobí celé dva dny. Přivezli ho letos někde od Pecky, kde 71 roků krásně rostl, až do výšky 31 m. Snad již překážel a tak musel padnout. Takže ho věnovali hlavnímu městu. Ten u nás jsme nikde řezat nemuseli. Roste stále na svém místě ve středu obce a ještě pár roků jistě růst bude. Jeho ozdobou je pouze několik desítek barevných žárovek. Ale i tak je krásný. Ostatně, proč bychom se opičili po Pražácích.

Tisíce kilometrů od nás, v teplém Karibském moři, na ostrově jménem Kuba, kterému jisté kruhy přisoudily název „ostrov svobody“, padl také jeden velikán. Světové agentury oznámily, že v sobotu časně ráno zemřel „vůdce kubánské revoluce“, „el comandante“, „líder máximo – nejvyšší vůdce“,  syn bohatého plantážníka a jeho kuchařky, Fidel Alejandro Castro Ruz. Radikální právník, který s hrstkou svých věrných „barbudos“, (tak si říkali ti, co se rozhodli   neholit se až do vítězství revoluce), po nezdařeném útoku na kasárna Moncada v Santiago de Cuba,  dokázal nakonec svrhnout režim nenáviděného diktátora Batisty. Kdo z vás jste viděli třetí díl slavné filmové gangsterské ságy Kmotr, jistě si vybavíte ony scény, související s castrovským pučem.

Kuba se tak stala z ráje amerických turistů  „letadlovou lodí“ Sovětského svazu, jen pár kilometrů od břehů Floridy. Nic na tom nezměnila ani zpackaná operace CIA v zátoce Sviní, za kterou odpovědnost na sebe vzal J.F.Kennedy. Naopak, v roce 1962 se svět díky Castrovi dostal na pokraj jaderné války, když Američané objevili na Kubě sovětské rakety. Došlo k americké blokádě Kuby a Sověti tehdy museli ustoupit. Ještě máme někteří v paměti vystoupení jejich vůdce Chruščova v OSN, kdy v záchvatu hněvu tloukl při projevu do řečnického pultíku svou botou.

Přes americké embargo se komunistický režim udržel  na karibském ostrově až do dnešních dnů. Legitimitu mu nakonec dodal sám americký prezident Obama zrušením embarga a svým setkáním s Fidélovým bratrem Raulem a konec konců i papež František, který Kubu navštívil, aniž se zajímal o osud stovek politických vězňů. Jejich manželky, tzv. „dámy v bílém“, by o tom mohli vyprávět.

Vloni se tento ortodoxní marxista, kterého však jeho Kubánci ve většině milovali, dožil devadesáti let, Na jeho počest mu prý vyrobili obří, devadesáti metrový doutník. Jestli měl značku cohiba a jestli jeho části byly skutečně váleny na stehnech mulatek, jak jistá „tradice“ říká, se už nedozvíme. Ostatně ani Fidel si toho doutníku asi moc neužil, spíše vůbec. Nakonec z něho, stejně jako z doutníku, zbyl pouze popel. A kubánskému lidu devítidenní státní smutek spojený s totální prohibicí. Chyba!  Asi si kubánští vládci neuvědomili, že ke smutku přece sklenice dobrého kubánského rumu patří.

Na Kubě tedy mají evidentně jiné než adventní starosti. Možná i pro nás by nebylo od věci, poněkud se v tom předvánočním adventu ztišit a vymanit se z těch různých „černých pátků“ a jiných marketingových akcí, které mají jeden jediný cíl. Vytáhnout z našich peněženek a kreditních karet co nejvíce peněz.

O tom přece advent  není!