"V tomto provedení to byl skutečně český vynález," říká pro ParlamentníListy.cz ekonomický expert KSČM Jiří Dolejš. Podle něj se sice otcové privatizace inspirovali v zahraničí, tak masový způsob provedení byl prý ale výhradně českým vynálezem. „Byl to velmi nestandardní způsob privatizace, který umožnil větší rychlost a minimální transparentnost přeměny vlastnických vztahů," dodává Dolejš.

Právě tento způsob byl podle něj kritizován z různých stran, přesto byl „propasírován" mocenskou koalicí, která měla zájem na tom, aby se to prosadilo co nejrychleji. „Vydělali na tom takzvaní «insajdři», tj. lidé, kteří mají in-side informace (informace zevnitř), a kteří pak v další privatizační vlně, zvané «drobní akcionáři plačte», na tom velmi vydělali," vysvětluje svůj postoj Jiří Dolejš.

Komunistická strana Čech a Moravy podle Dolejše nebyla proti privatizaci jako takové, ale nabízela alternativu, která by u malé privatizace vytvořila stabilnější sektor malého podnikání. „A pokud jde o situaci u velkých privatizací, tam byla důležitější kvalita vlastnických vztahů před rychlostí," dodává Dolejš ParlamentnímListům.cz. Podle něj se neměla velká privatizace provádět v tak velkém rozsahu a ne za ceny, za které proběhla. „Naši alternativě jsme říkali «demokratická varianta privatizace»," připomíná.

Na tuto alternativu, ale ani na návrhy, které tehdy prosazovala česká vláda, ke škodě země podle Dolejše nedošlo. „Otcové privatizace si pak samozřejmě mohli mnout ruce," říká komunistický poslanec. Zároveň připomněl, že ač bývá hlavní role přisuzována Václavu Klausovi, dal by spíše vůdčí roli pánům jako byli Dušan Tříska nebo Tomáš Ježek.

Podle Dolejše odplynulo z českého majetku díky této formě privatizace příliš mnoho peněz a majetku do soukromých kapes.

Vedle otce privatizace Klause prý byly aktivnější figury

Před několika lety se, tehdy ještě premiér, Václav Klaus rozhořčeně vyjádřil k zahraničním partnerům a rádcům, kteří mu nejprve říkali, že je třeba urychleně privatizovat, aby pak tvrdili, že naše česká privatizace byla překotná a netransparentní. „Myslím, že ty zahraniční tlaky byly různé," konstatuje Dolejš. Podle něj tam samozřejmě byla jistá konkurence zahraničních zájemců o privatizaci, odmítá však myšlenku, že by se jednalo o jednosměrný tlak. „Stejně jako prý neexistovala politická «jednosměrka» v domácích debatách," dodává. Je proto přesvědčen, že se ze své odpovědnosti Václav Klaus „nevyvlíkne", byť jak říká Dolejš - byly tam figury podstatně aktivnější.

Například Viktor Kožený, nechvalně známá osobnost, patřil k soukromým hráčů. Podle Dolejše je ale důležitější, kdo to „koučoval" na vládní úrovni. „Byli to stejní lidé, které jsem už jmenoval, ale zdá se mi nemožné, aby Václav Klaus o tom nevěděl. Už proto, že to byli koaliční partneři," vzpomíná Jiří Dolejš. Je proto přesvědčen, že v žádném případě nemohlo jít o vmanévrování Klause do této situace. „Maximálně je možné mluvit o jistém kompromisu, protože to byli koaliční partneři," dodává ParlamentnímListům.cz s tím, že se tehdejší koaliční politici dohadovali jak o metodě, tak o jednotlivých privatizačních soustech.

Klíčovými hráči při privatizaci byli politici z ODA, protože v jejich rukách se soustředila moc jak z ministerstva privatizace, tak z fondu národního majetku. „Václav Klaus však o tom musel být informován, protože tehdy spolu tvořili koalici," trvá na svém Dolejš. „Byla to prostě společná politická vůle," konstatuje.

Neprodávejme zbylý majetek a ohlídejme si pronájem, nabádá Dolejš

Zachránit majetek je možné podle Dolejše dvěma způsoby. „Za prvé, nepřipustit privatizaci podniků, kde má ještě stát svůj rozhodující podíl, jako je ČEZ nebo Čeká pošta a podobně," říká poslanec. Je také prý třeba ohlídat i smlouvy, které v nejbližší době vyprší, například v oblasti infrastrukturních projektů, a které se týkají například rozvodných vodovodních sítí. „To vše je třeba ohlídat a není důvod, aby to bylo ponecháno v rukách soukromých firem," říká Jiří Dolejš.

Reprivatizaci považuje komunista v tuto chvíli za neproveditelnou, protože na to stát nemá peníze. „Muselo by se jednat o nové smlouvy o změně vlastnictví na základě dobrovolných oboustranných dohod. A na následné odkoupení v případě dohody stát nemá prostředky," říká pro ParlamentníListy.cz dále komunistický expert.

Maximálně bychom se tak prý mohli pokusit o zakládání nových společností, u čehož by stát fungoval jako zakladatel. „Ale to je otázka velmi velmi dlouhodobá," říká Dolejš.

Rychlá a úspěšná metoda privatizace státního majetku, říká Tlustý

Vlastimil Tlustý, bývalý ministr financí ve vládě Mirka Topolánka v roce 2006, má na to docela opačný názor. „Myslím, že to byla rychlá úspěšná metoda privatizace státního majetku," říká Tlustý pro ParlamentníListy.cz. Jediným problémem podle něj bylo to, že většina lidí, která se privatizace účastnila, chtěla rychle peníze.

Tím pádem se podle Tlustého dostaly akcie až příliš rychle na trh a logicky proto měly v důsledku velmi nízkou cenu. „Ti lidé to pak považovali za neúspěch, protože těch peněz dostali málo," vzpomíná Tlustý. Primárně ale prý byla metoda kupónové privatizace v pořádku.

Lidé prý chtěli akcie co nejrychleji prodat, říká Tlustý a dodává, že tehdy nevěděli, co s nimi a vláda jim to záměrně neřekla.

O „insajdrech" Vlastimil Tlustý mluví jako o lidech, kteří pochopili, že takzvaní „DIKové" ty akcie nechtěli vlastnit, ale prodat. V tom přetlaku nabídky pak byly podle Tlustého razantně stlačeny ceny akcií. „Ti lidé si na to dokonce půjčovali, na ty akcie v bankách, protože je kupovávali za směšně nízké ceny," vzpomíná pro ParlamentníListy.cz Tlustý.

„U občanů, kteří nebyli znalí podobných transakcí, se dalo přece předpokládat, že nebudou sběhlí v podobných záležitostech. Povinností vlády bylo lidi informovat o tom, jakým způsobem lze s akciemi nakládat," říká pro ParlamentniListy.cz nezávislý ekonom Jiří Machal z Brna. Vláda podle něj měla v prvé řadě vytvořit v souvislosti s privatizací pocit jistoty. „Lidé se báli, že by také nemuseli dostat nic. A právě na to ti jestřábi spoléhali, takže právě v tom, v té nechuti lidi informovat vidím podvod na občanech, kterého se tehdejší Klausova vláda dopustila," dodává Machal redakci.

Čtěte také:

• Peníze z privatizace a z dividend by mohly jít na důchody

• Keller o pravici: Nejdřív umožnili rozkrádání, teď vzývají národ

• Profesor Keller: Kdo ještě něco má, toho vláda dorazí

• Filip souhlasí. Začít vyšetřovat privatizaci z 90. let i restituce

• Zprivatizujme co jde a je po protestech, radí konzervativec Nečasovi

Foto: Hans Štembera

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE