„Když za mnou přišli, že tohle připravují, tak jsem se zděsil, jéžišmarja. Poprvé jsem se totiž s komiksy setkal v Anglii, kde byly v kanadských novinách nějaké příběhy. Jeden hrdina se jmenoval O´Rourke, druhý Mungo. Jeden můj známý to napasoval na naše oficíry a začal je zesměšňovat. Proto jsem měl strach, že ze mě chtějí udělat Spider - Mana a k hubě mi dají bublinu, do níž napíšou nějaký nesmysly. Ale přesvědčili mě, že se tím snaží dostat naší historii mezi obecný lid," směje se třiadevadesátiletý Tomáš Sedláček. V komiksovém příběhu Ještě jsme ve válce, jak se jmenuje i celá kniha, je popsána poutavou formou část jeho života. Sedláček si ho však neprohlédne. Zhruba před osmi lety totiž přišel o zrak.

Další příběhy:
Vlastníma rukama chytá po nocích Poláky: U nás v obci se krást nebude
Dvě auta, dvě ženy a dům. Teď nemám nic, přiznal hostinský
Má se dobře i za Nečase. A jak. Žije z peněz EU

Po fackách jsem neupadl

Nedaleko Vítězného náměstí v Dejvicích, kde sídlí generální štáb tuzemské armády, bydlí v malém činžovním bytě. Tam za ním byli několikrát i autoři komiksu. Kniha je v prodeji, ale Sedláček k ní má dvě připomínky. „Kroupa mě v knize namíchl, když píše, že jsem tady seděl v teplákách a takovýhle blbosti. Tepláky doma nenosím. Dostal jsem za to od přítelkyně vynadáno," říká s nadsázkou. V knize totiž autor scénáře Mikuláš Kroupa v textu za komiksem napsal: „Při vyprávění si rukou mimoděk sahal na gumu od tepláků, které doma nosí, seděl na gauči a občas zvláštně natáčel hlavu, jakoby chtěl ilustrovat sílu tehdejších úderů."

„Dal jsem kreslíři mojí knihu, ale on jí asi nečetl. Byl tedy odkázán na to, co mu Kroupa řekl. Vzpouzel jsem se proti tomu, když nakreslili, že jsem při výslechu dostal facku, až jsem upadl ze židle na zem. To není pravda. Dostal jsem sedm facek, ale neupadl. Tak to nějak zakamuflovali," dodává. Komiks mu popisovala přítelkyně, s níž bydlí. Návštěvy tvůrců při kreslení komiksu ho ale bavily. Kreslíř s uměleckým jménem NikkaRin mu při tom na požádání během deseti minut nakreslil portrét. Projektu začal více důvěřovat poté, co zjistil, že existují i komiksy na velmi vážná témata. Například ceněné dílo Arta Spiegelmana Maus o holocaustu. „Říkal jsem si, no tak dobře, hraju v něm a mám bublinu u nosu," mávne nad tím rukou.

Více autentických příběhů ČTĚTE ZDE

Černohumorná zkušenost

Roku 1968 nevěřil, že nastanou podstatnější změny ve společnosti, ale rok 1989 přivítal s nadšením. „Masaryk kdysi prohlásil, že tento národ potřebuje padesát let, aby zjistil, co je demokracie a naučil se s ní zacházet. Zatím jsme tuto možnost neměli a pořád s demokracií neumíme zacházet. Ještě ale máme k dobru třicet let," vysvětluje s tím, že hlavně poslouchá televizi a přítelkyně mu čte články z novin a internetu.

„Vadí mi Věci veřejné. Pořád něco chtějí, je jich pět a půl a snaží se ovládnout celou vládu. V příštích volbách se asi už do parlamentu nedostanou," říká s tím, že jasnou představu o budoucím prezidentovi nemá.

Stíhání jeho mučitelů připomíná vtip z vybraných ukázek černého humoru. „Před deseti lety jsem dostal lejstro z Brna, kde mě informovali, že obvinění Řičicy, co mě vyslýchal, bylo zastaveno. Prý byl rehabilitován na základě zákonů z roku 1960. Mě v tom roce pustili z kriminálu a tenhle chlap byl vlastně za to tehdy zproštěn viny. Já měl kliku, že mě zavřeli v době, kdy už se tak nemlátilo. Těch pár facek šlo přežít," uvádí a ironicky se usmívá. Tomáš Sedláček se narodil zhruba o půl roku dříve, než vzniklo samostatné Československo, ale dodnes si na valnou většinu věcí pamatuje. Hovoří jasně a k věci.

Strach nemají jen úchylové, ožralové a lháři

Jako čestný předseda Československé obce legionářské považuje vztah k válečným veteránům a politickým vězňům v současném Česku za uspokojivý. „Po roce 1990, když jsme obec znovuzakládali, jsme se snažili odstranit to dělení na západ a východ, protože je to blbost. Třeba já jsem v tomhle obojetnej. Spousta lidí se mezi západní a východní frontou přesouvala. Jenže s východňákama je problém, protože byli za minulého režimu zvyklí, že nad ně není. Vždyť Ludvík Svoboda byl prezidentem. Letci z Británie tehdy zmizeli, západní brigáda taky, trochu se toleroval Tobrúk. Po roce 1989 to těžce nesou a mladí historici jim trochu pijou krev," dodává.

Právě Sedláček je prý téměř, kromě snad ještě jednoho letce, posledním žijícím už před válkou aktivním důstojníkem. Po neúspěchu Slovenského národního povstání pokračoval roku 1944 se zbytky své brigády v odporu proti nacistům v oblasti Nízkých Tater. Na obavy, které za války, ale i v komunistickém vězení, zažíval, má úsměvnou repliku. „Lidem, co říkají, že se nebojí, moc nevěřím. Strach podle mě necítí tři typy lidí. První mají nějakou úchylku, a proto nemají tuto zábranu, druzí jsou v době krize momentálně ožralí a třetí kecaj. Každý má strach. Žádný výcvik navíc člověka nepřipraví na krizovou situaci, to je individuální," dává k lepšímu.

Veselejší realita

V komiksové knize Ještě jsme ve válce, kde je různými kreslíři a scénáristy z neziskové organizace Post Bellum zpracováno třináct příběhů z poválečné historie Československa, je stejnojmenný Sedláčkův příběh hned na prvním místě. Výjevy z krutého výslechu a věznění za komunistického režimu jsou v něm prokládány obrazy z jeho života. Vždyť Sedláček měl vojenskou kariéru předurčenou už od kolébky, protože jeho otec byl vojenský důstojník.

V roce 1940 odešel z okupované vlasti bojovat do Francie, odtud po její porážce prchl do Velké Británie a skončil v Sovětském svazu. Takže byl vlastně za druhé světové války na všech třech nejdůležitějších frontách boje proti nacistickému Německu. V roce 1951 byl zatčen a po mučením vynuceném přiznání odsouzen za velezradu a špionáž na doživotí. Při amnestii roku 1960 byl propuštěn. Po revoluci se mu dostalo rehabilitace a byl povýšen do nejvyšší vojenské hodnosti armádního generála. Ale tenhle celkem dobrý konec už v komiksu není, protože se děj uzavírá jeho propuštěním z komunistického vězení. „Už to nebyl ten svět, který jsme pamatovali. Byl to svět, který si nepamatoval nás," zakončuje komiksová postava Tomáš Sedláček obrázkový příběh.  

Dále čtěte:
Dobešovo školné vítám, jásá otec. Kvůli synovu studiu se rád zadluží
Do Prahy přijela vynadat vládě, do Havířova se vrací vzteklá kvůli ProAltu
Ryla ústy v zemi, teď je šťastná. Může to dokázat každý, říká Romka

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE

Foto: Hans Štembera