Poslední období desetiletého působení Václava Klause v úřadu prezidenta už budou navždy spojovány s tím, že nechal projít zákon o církevních restitucích, i když tvrdil, že s nimi nesouhlasí, a s rozsáhlou amnestií. Přestože se oba dva tyto jeho kroky setkaly s odporem veřejnosti, tak v případě církevních restitucí to nevyvolalo ani zdaleka takové bouřlivé reakce jako vyhlášení amnestie.
„I když asi 80 procent českých občanů s převodem majetků státu do soukromého vlastnictví církve nesouhlasí, jejich odsudek prezidenta, který nejednal, když měl, byl krátkodechý. Prostě proto, že desetitisíce hektarů a desítky miliard je něco neuchopitelného, vzdáleného, zatímco představa propuštěných vězňů, kteří bloumají po ulicích, je docela konkrétní, zvlášť, když to média přenáší jako aktuální senzaci. Proto je i reakce lidí silnější,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz spisovatelka Lenka Procházková, která už rok proti církevním restitucím bojuje.
Převod obrovských majetků církvi omezí suverenitu státu

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník