Osobně jsem přesvědčen, že je nutno spíše hledat základní příčiny tohoto kritizovaného stavu, protože ten je pouze jejich důsledkem. Dlouhodobým problémem naší společnosti jsou každodenní útoky na základní demokratické hodnoty naší společnosti a zejména na platnou Ústavu České republiky. Pramálo se staráme o odlišování dobra a zla, zapomínáme na rozlišování podstatného od nepodstatného, neoddělujeme zrna od plev a z důvodu jisté lenosti mnohokrát pouze paušalizujeme. A zejména téměř pokaždé ukazujeme na ty druhé, protože převzít svoji spoluodpovědnost za naše problémy či problémy naší země je daleko složitější.

S tím souvisí obecně špatná vymahatelnost a předvídatelnost práva, neustálá kritika naší stále chatrné politické scény, prosazování nepolitické politiky, nedomyšlené a často neprovázané návrhy revizí volebních systémů a hlavně obrovský růst  všeobjímajícího populismu v naší společnosti. Prostě je zřejmě jednodušší čekání na mesiáše, jenž sejme hříchy světa a vyřeší za nás všechny problémy dneška. A přitom jsem přesvědčen, že každý rozumně uvažující ví, že to je pouhá chiméra. Chiméra, která je sice příjemná, ale zároveň nebezpečná.

Je snadné hovořit o nečitelnosti stranických kandidátek, protože drtivá většina občanů to za prvé ráda uslyší a za druhé o fungování politických stran má pouze zkreslené představy z českých médií. O tom jak probíhají primární volby či vlastní sestavování kandidátních listin, na čem je založena vnitrostranická demokracie a zodpovědnost jednotlivých kandidátů vůči svým spolustraníkům a voličům, nemá většina veřejnosti téměř ponětí. Znovu a donekonečna je třeba připomínat, že každá politická strana má svůj politický program, který je předkládán veřejnosti právě volenými reprezentanty této politické strany. A buď tito mají důvěru svých spoluobčanů a jsou opětovně voleni, nebo ji nemají a v politice končí. A politický chlebíček je docela tvrdý, pokud se politika dělá poctivě. Protože stále platí, že kdo pro druhé nepracoval před volbami, nebude pro ně pracovat ani po nich.

Je jednoduché populisticky tvrdit, že přímá demokracie je tou nejlepší formou odpovědnosti. Nicméně je důležité si nejprve odpovědět na otázku, proč v drtivé většině demokratických zemích zůstává zachován poměrný volební systém. A to dokonce i v těch zemích, kde je silně využíván institut referenda. K odpovědnému rozhodování jsou totiž nutné informace o daném problému a existence alternativních návrhů řešení. Pokud by referendum mělo být zodpovědné, pak by i volič měl mít dostatek nezkreslených a pravdivých informací. Ale k tomu je potřeba dostatečný čas na hledání a srovnávání, který drtivá většina spoluobčanů buď nemá či jej nehodlá investovat. Proto spoléhají na média a na názory politiků.