Pane starosto, současná vláda je považována za jednu z nejhorších od roku 1989. Souhlasíte? A jsou naopak nějaké reformy, které vítáte?

Nesouhlasím. Jakkoliv je tam bezpočet pochybení, neobratnosti a často nepochopitelných rozhodnutí, je tu rovněž množství reforem, o které si řeklo rozhazovačné panování sociální demokracie v časech, kdy bývalo lépe. Říkám to i při vědomí toho, jak vláda přehazuje na obce své nepříjemnosti a zavírá kohouty v tak citlivých oblastech, jako jsou např. sociální služby, že absentuje empatie vůči recesí zkoušené veřejnosti a že úřednickému jazyku mluvčích rozumí zase jen úředníci. Nicméně snažím se vnímat věci v kontextu celého posledního desetiletí. A proto musím vidět i to, že např. je zde primárně přítomna rozpočtová odpovědnost, že je snaha zamezit neoprávněné konzumaci sociálních dávek, že se ekonomičtí mafiáni dostávají do hledáčku státních zástupců a rozpočtové určení daní přece jen poněkud narovnalo nespravedlivé handicapy většiny místních samospráv.  

Více než dva měsíce má ČR nového prezidenta. Jak byste Miloše Zemana jako prezidenta hodnotil? A jak se nyní stavíte ke sporu, který vyvolalo odmítnutí Zemana jmenovat Martina C. Putnu profesorem?

Ukázalo se, že teorie o prezidentu spojovateli byla lichá. Ono je to samo o sobě - v kontextu s přímou volbou – poněkud nesmyslné.  Pan prezident ale rozděluje společnost více, než je přirozené. Okázalou podporou sociálních demokratů se vymezil vůči dalším subjektům politického spektra, postavil proti sobě většinu akademické obce v kauze profesury M.C. Putny, vyhrotil situaci kolem jmenování velvyslankyně v Bratislavě a úvahami o sudetských Němcích během návštěvy Rakouska jistě nepředvedl  ukázku elitní diplomacie na samém startu své mise. I své fanoušky musel „rozhodit“  výkonem při vyjmutí korunovačních klenotů. Pozitivně vnímám jeho proevropanství.

Zmíněný spor o jmenování M. C. Putny profesorem je ignorací odbornosti kandidáta a věcných důvodů pro toto jmenování. Odmítání tohoto kroku je patrně na hraně respektování Ústavy. I to polarizuje společnost a spor přechází do iracionálních diskuzí skupin na sociálních sítích, do nevraživosti a zloby lidí, kteří vůbec neví, o co jde. To je zlé a to měl pan prezident umět předvídat.

Jaké problémy nejvíce sužují obyvatele druhého největšího města Jihočeského kraje?

Nic úplně dramatického. Máme podobné problémy jako řada srovnatelných měst, jako např. vnitroměstské dopravní řešení, vysoká cena vodného a stočného, bezdomovci, či stálá redukce prostředků, které jdou od vlády na výkon státní správy. Ale držíme zdravé finance a rok od roku snižujeme úvěrové zatížení.

V roce 1998 jste založil komunální politické hnutí Tábor 2020, v rámci kterého se Vám podařilo v posledních komunálních volbách uspět a získat mandát starosty. Co bylo vaším hlavní cílem, s kterým jste kandidoval? A podařilo se Vám jej realizovat?

Chtěl jsem zlepšit atmosféru na radnici a lidi motivovat svým příkladem a chováním k tomu, aby je práce bavila a dělali ji dobře. Vytáhl jsem kostlivce ze skříně a předestřel nepříjemnosti veřejnosti. Zprůhlednily se městské zakázky a významně zlepšila komunikace s nevládním sektorem. O město začíná být zájem v uměleckých kruzích a v kontextu kultury a cestovního ruchu „na ulicích hrají saxofony“. To vše se snad daří, ale spousta dílčích věcí mi také nejde, mnoho se jich vleče a jsem z toho často naštvaný a sám se sebou nespokojený.

V loňském roce jste také úspěšně kandidoval za Jihočechy 2012 do krajského zastupitelstva. Ač Jihočeši získali ve volbách téměř 15 % hlasů a byli tak třetí nejsilnější stranou v zastupitelstvu, koalici i přes mnohé protesty nakonec uzavřela vítězná ČSSD s KSČM. Jak působení koalice vnímáte vy osobně? A jak byste hodnotil možnosti opozice?

Ano, voliči mi dali – zejména v Táboře – potěšující pololetní vysvědčení. Ale jinak není důvod k jásotu. Kraj ovládli socialisté. To by až tak nevadilo, ale to, že si přibrali k vládnutí komunisty (i když se jim nabízela koalice s jinými stranami, dokonce nevládními a dokonce s vyšší mírou podpory jednotlivých volebních hlasů), to je drsné. Pan hejtman Zimola se takto rozhodl a já s nadhledem člověka, který prožil časový oblouk od sovětské okupace při mých patnáctinách až po návrat komunistů do významných politických funkcí při svých šedesátinách, soudím, že udělal velkou chybu. Komunisté umějí vyčkávat na příhodnou chvíli, jejich plíživý nástup je tu a jihočeská sociální demokracie jim to dala na stříbrném podnose. Získala za to (prozatím) absolutní koaliční loajalitu a téměř neomezenou moc.

Dohody fungují, jak když másla ukrajuje. Dost mne vyděsilo třeba početní složení některých orgánů krajského zastupitelstva. V Táboře jsme zvyklí na poměry koalice vers. opozice v komisích či výborech třeba 4:3 nebo 5:4. A představte si, že například dopravní výbor „kraje“, jehož jsem členem, funguje v poměru 11:2 ve prospěch koalice ČSSD + KSČM! Možnosti opozice jsou tedy prakticky nulové. Ano, mám aktuální informace (nikoliv ovšem ty minulé…) a mohu jako starosta okresního města komunikovat s převážně ochotnými a odborně způsobilými lidmi z krajského úřadu. To je však vše.

Protesty starostů, kteří chtějí změnit pravidla pro rozdělování evropských dotací, jsou stále intenzivnější. Mnozí starostové již vyjádřili svůj nesouhlas za pomoci modrých tabulek s přeškrtnutými hráběmi. Z Táborska se však připojil jen Stádlec. Jak na problémy s dotacemi nahlížíte vy osobně, a jak byste hodnotil vaši úspěšnost v jejich čerpání?

Je zřejmé, že ROP Jihozápad se neosvědčil. Problémy, které jej provázejí, si říkají o jeho transformaci, či nahrazení jiným operačním programem. Myslím, že administrace evropských projektů by se měly ujmout přímo krajské úřady a nemusí existovat úřad speciální. O přidělování dotací by mělo rozhodovat přímo krajské zastupitelstvo, transparentně a s politickým mandátem a zodpovědností.

Další bolestí jsou pak bezpočetné kontroly, kdy každý revizní subjekt má na věc jiný názor a starostové v předtuše rozdílného přístupu kontrolorů už mají pomalu strach o něco žádat. Ale v zájmu objektivity – Tábor si na nedostatek finanční podpory ze strany EU nemůže stěžovat a spoustu věcí by se tu bez ní nepodařilo zrealizovat. Teď musíme trochu přibrzdit, splácet dluhy a řádně účtovat. Nicméně město se nezastavilo a jde dál i v těchto horších časech.