"Mně se lidé pořád ptají na to, kdy tedy vstoupím ¨do té TOP 09. A já pořád dokola opakuji, že nevstoupím, ani o tom nejednám. Ptají se tedy, kdy oznámím založení nové strany. Opět je asi neuspokojím, když říkám, že žádnou novou stranu zakládat nechci, neplánuju a neplánuju ani svoji kandidaturu do nějaké nové i jiné strany. Prostě do politiky vstoupit nehodlám - byť je to samozřejmě otázkou k diskusi. Scházím se totiž každý týden s různými politiky - a je mi jedno, zda zprava, či zleva - a projednávám s nimi různá aktuální témata, jež hýbou veřejností a je třeba na nich zapracovat třeba změnou zákonů a legislativy. Ano, to dělám," přiznal pro ParlamentníListy.cz Okamura.

Do jisté míry by se tak o něm dalo mluvit jako o lobbistovi. Ti mají sice v Česku poměrně pejorativní nádech, pokud se tato "profese" spojí s nějakým jménem, vždy dosud byla také spojena s jistou politickou stranou. V tom je Okamura jiný. Jedná se všemi a netají se tím.

Dá se jen připomenout, že nedávno se aktivně projevil, když odhalil návrhy na změnu cizineckého zákona, na kterých pracuje právě s předsedou poslaneckého klubu TOP 09 a STAN Petrem Gazdíkem. Okamura sám však dodal i v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, že stejně tak pracuje na tom, aby došlo ke změně zákona v případě exekucí, také trestního zákona.

Čtěte také:

•  Okamura a Gazdík: Cizinci, připravte se. Novela zákona bude tvrdá

"Stranou od politiky asi není ani to, že jsem se stal členem petičního výboru, který se snaží o prosazení výjimky pro ČR v Evropské unii v tom, že nebudeme muset bezpodmínečně přijímat euro. To vlastně jsou politické aktivity, v tomto případě na nich pracuji zase s Janou Bobošíkovou (Suverenita). Postoj k tomu, že bych se stal politikem já sám, však měnit nehodlám a není jiný, než jsem řekl již před časem," uvedl dále Okamura.

Čtěte také:

• Petici Bobošíkové proti euru podpořili i senátoři ODS

Připustil hypoteticky tak i to, pokud by se daly typy diskutujících na webu "Už stačilo" brát vážně v potaz, že by mu zřejmě nedělalo potíže spolupracovat i s jinými osobnostmi, jež tam jsou uvedené. Konkrétní jména těch, které by pro něj byly za každých okoností nepřijatelné, však sdělit nechtěl. (Vedle jeho jména se objevovalo často jméno sociologa Jana Kellera, politoložky Vladimíry Dvořákové, také třeba Jany Bobošíkové, Miloše Zemana i Tomáše Vandase a mnoha dalších. pozn. red.)

V dobrých věcech by se nemělo řešit, zda je navrhuje pravice či levice

"Víte, já si myslím, že pro dobrou věc by se nemělo posuzovat, zda ji navrhuje či prosazuje někdo z levice či pravice. Mělo by to prostě být v zájmu všech. Je škoda, že se to tak nebere, problémy, jež nás všechny tíží, nejsou totiž ani levicové, ani pravicové. Jen je potřeba je řešit. Mrzí mě, když pak někdy skutečně vidím i mezi našimi politiky, že prosazují něco, co by občané Česka přivítali, ale nakonec to je smetené ze stolu jen proto, že to navrhuje člen té či oné strany. To by se dít nemělo," odpověděl nepřímo ParlamentnímListům.cz Okamura. 

Čtěte také:

• Tomio Okamura o cestě na Pražský hrad: Ještě nejsem zralý

Tomio Okamura tak zatím především razí tezi, že se snaží prostřednictvím svých vyjádřeních a blozích "jen" zburcovat a zaktivizovat občany této země. A jeho názory jsou veřejností velmi uznávané a diskutované. Mluví totiž z duše mnoha lidem, připouští, že dostal i nabídky od několika politických stran, aby za ně kandidoval. Odmítl.

"Myslím si, že do politiky by měl člověk vstoupit až ve chvíli, kdy dokáže světu, že v soukromém i profesním životě něco dokázal. Neměl by do politiky jít s tím, že mu poslouží jako výtah do lepší společnosti nebo k lepším místům. Já mám chuť pracovat pro veřejnost a podporovat věci, které mohou Česko posunout dál. Ale zatím jsem pro vstup do politiky ještě asi neuzrál. Třeba i proto, že vím, že by mně to přineslo výrazné snížení životní úrovně, na kterou jsem zvyklý. Já bych totiž byl politik, který by v příjmu nepočítal s žádnými úplatky. Takový by měl politik být a z toho bych v případě svého vstupu na politickou scénu neustoupil. Tím bych však měl měsíční příjem skutečně jen čtyřicet nebo šedesát tisíc korun. A ještě by si za tyto peníze kterýkoli novinář uzurpoval právo na mé veškeré soukromí. Na to nejsem zvyklý. Svého soukromí si cením víc," řekl pro ParlamentníListy.cz Tomio Okamura již před časem.

Čtěte také:

• Okamura: Do politiky se mi nechce. 65 tisíc mi za to nestojí

Zdůraznil, že ani netouží po tom, aby mu někdo říkal „pane ministře", „pane poslanče", nebo aby měl auto s řidičem. "Dělá mi dobře, když jsem mezi normálními lidmi," uvádí také.  

Změní svůj názor?

A připomíná, že jsou to právě obyčejní lidé, ke kterým se i on sám počítá, kdo musí každý den šlapat chodníky v českých městech a obcích a chodit po ulicích. I proto podle něj je potřeba ty záležitosti, se kterými se na každém kroku lidé setkávají, pokud se nenechávají vozit jen svými řidiči a nežijí v určité izolaci od běžného obyčejného života, řešit a přednášet politikům.

Na to, zda v nejbližších měsících svůj zatím pevný postoj ke vstupu do politiky přehodnotí, jak se špitá v kuloárech, si bude muset veřejnost počkat.

Čtěte také:

• Nemáme státníky, jen politiky, říká Okamura. Vstoupit mezi ně nechce
• Okamura se zlobí: Koaliční kabinet nemůže fungovat. Je to boj o moc